6. O něco
pozdějšímu období patří další
velká postava, svatá Kateřina Sienská,
jejíž úloha v dějinném vývoji
církve a v samotném prohloubení učení
zjeveného poselství došla významného
uznání, které vyvrcholilo udělením titulu
Učitelka církve.
Narodila
se r. 1347 v Sieně. Již její rané dětství
doprovázely mimo-řádné milostmi, které
jí na duchovní cestě předložené sv.
Dominikem umožnily rychlý růst k dokonalosti - modlitbou,
asketickou přísností a skutky milosrdenství. Bylo
jí dvacet let, když jí Kristus projevil svou lásku
mystickým symbolem snubního prstenu. Bylo to vyvrcholení
důvěrnosti, která dozrávala ve skrytosti a v
kontemplaci, neboť Kateřina neustále setrvávala, třebaže
mimo stěny kláštera, v onom duchovním
příbytku, který s oblibou nazývala "vnitřní
cela". Ticho této cely, kterou Kateřina uzpůsobila
nejvyšší mírou pro vnímání
Božích vnuknutí, se mohlo velmi brzy spojit s
mimořádnou apoštolskou horlivostí. Mnozí, mezi
nimi i klerikové, se kolem ní shromažďovali jako
její žáci a rozpoznávali v ní dar
duchovního mateřství. Její dopisy se
šířily po Itálii i po Evropě. Tato mladá
žena ze Sieny s jistotou ve tváři a zanícenými
slovy zasáhla jádro církevních a
sociálních problémů své doby.
Neúnavná
byla snaha, kterou Kateřina vynakládala na
vyřešení mnohých konfliktů, které
sužovaly společnost její doby. Její snaha o mír
dospěla až k evropským vládcům, jako byli Karel V.
král francouzský, Carlo di Durazzo, Alžběta
Uherská, Ludvík Veliký Uherský a Polský,
Giovanna Neapolská. Významná byla její činnost
ve prospěch usmíření Florencie s papežem.
Ukázala na "ukřižovaného Krista a na dobrotivou
Marii", čímž oběma soupeřům
ukázala, že společnost, která je inspirována
křesťanskými hodnotami, nikdy nemůže dávat
podnět k tak závažnému sporu, jenž raději
dává zapravdu zbraním, místo aby dal přednost
zbraním pravdy.
|