6. O něco pozdějšímu období patří další velká postava, svatá Kateřina Sienská, jejíž úloha v dějinném vývoji církve a v samotném prohloubení učení zjeveného poselství došla významného uznání, které vyvrcholilo udělením titulu Učitelka církve.

Narodila se r. 1347 v Sieně. Již její rané dětství doprovázely mimo-řádné milostmi, které jí na duchovní cestě předložené sv. Dominikem umožnily rychlý růst k dokonalosti - modlitbou, asketickou přísností a skutky milosrdenství. Bylo jí dvacet let, když jí Kristus projevil svou lásku mystickým symbolem snubního prstenu. Bylo to vyvrcholení důvěrnosti, která dozrávala ve skrytosti a v kontemplaci, neboť Kateřina neustále setrvávala, třebaže mimo stěny kláštera, v onom duchovním příbytku, který s oblibou nazývala "vnitřní cela". Ticho této cely, kterou Kateřina uzpůsobila nejvyšší mírou pro vnímání Božích vnuknutí, se mohlo velmi brzy spojit s mimořádnou apoštolskou horlivostí. Mnozí, mezi nimi i klerikové, se kolem ní shromažďovali jako její žáci a rozpoznávali v ní dar duchovního mateřství. Její dopisy se šířily po Itálii i po Evropě. Tato mladá žena ze Sieny s jistotou ve tváři a zanícenými slovy zasáhla jádro církevních a sociálních problémů své doby.

Neúnavná byla snaha, kterou Kateřina vynakládala na vyřešení mnohých konfliktů, které sužovaly společnost její doby. Její snaha o mír dospěla až k evropským vládcům, jako byli Karel V. král francouzský, Carlo di Durazzo, Alžběta Uherská, Ludvík Veliký Uherský a Polský, Giovanna Neapolská. Významná byla její činnost ve prospěch usmíření Florencie s papežem. Ukázala na "ukřižovaného Krista a na dobrotivou Marii", čímž oběma soupeřům ukázala, že společnost, která je inspirována křesťanskými hodnotami, nikdy nemůže dávat podnět k tak závažnému sporu, jenž raději dává zapravdu zbraním, místo aby dal přednost zbraním pravdy.