4. Pro vyhlášení svatého Tomáše Mora za patrona představitelů vlád a politiků hovoří mnoho důvodů. Náleží k nim také potřeba věrohodných vzorů, které si je svět politiky a státní správy vědom; vzorů, které by ukazovaly cestu pravdy v dějinném okamžiku vyznačujícím se množstvím obtížných úkolů a závažných odpovědností. V současnosti totiž díky novým ekonomickým jevům dochází ke změnám ve struktuře společnosti, a zatímco vědecké objevy v oblasti biotechnologií vyhrocují potřebu chránit lidský život ve všech jeho podobách, přísliby nové společnosti, které jsou úspěšně předkládány znavenému veřejnému mínění, naléhavě vyžadují jasná politická řešení, která by chránila rodinu, mládež, starší spoluobčany a lidi na okraji společnosti.

V tomto kontextu je přínosem příklad svatého Tomáše Mora, který se vyznačoval neutuchající věrností k oprávněným autoritám a institucím právě proto, že jejich prostřednictvím nechtěl sloužit moci, ale nejvyššímu ideálu spravedlnosti. Svým životem nás učí, že vláda je především cvičením ve ctnosti. V síle tohoto přísného morálního zákona vložil anglický státník svou veřejnou aktivitu do služeb člověka, zejména člověka slabého a chudého. K sociálním rozporům přistupoval s obdivuhodným smyslem pro rovnoprávnost, ochraňoval rodinu a neohroženě ji bránil a podporoval všestrannou výchovu mládeže. Přesvědčený odstup od poct a bohatství, pokojná a přívětivá skromnost, vyrovnaná znalost lidské povahy a pomíjivosti úspěchu a jistota úsudku pramenící z víry mu dodávaly důvěryplnou vnitřní statečnost, která mu byla oporou v těžkých chvílích a tváří v tvář smrti. Jeho svatost zazářila v mučednické smrti, ale vyrůstala z celého života stráveného prací ve službě Bohu a bližnímu.

O podobných příkladech dokonalého souladu víry a činů jsem v posynodní apoštolské exhortaci Christifideles laici uvedl: "Jednota života laiků má rozhodující význam. Musejí se posvěcovat ve svém každodenním pracovním a společenském životě. Aby splnili své povolání, musí laikové chápat své každodenní konání jako možnost spojení s Bohem a plnění jeho vůle, jakož i službu druhým lidem" (Christifideles laici, 17, Zvon, Praha 1990).

Tento soulad mezi přirozeným a nadpřirozeným je snad nejcharakterističtějším rysem osobnosti tohoto velkého anglického státníka, který žil svůj intenzivní veřejný život s prostou skromností vyznačující se jeho známou "dobrou náladou", která mu nescházela ani v okamžiku smrti.

K tomuto cíli jej vedla vášnivá láska k pravdě. Člověk se nesmí odloučit od Boha a politika se nesmí odloučit od morálky: toto světlo ozařovalo jeho svědomí. Jak jsem uvedl na jiném místě: "Člověk je Boží tvor, a proto mají lidská práva svůj původ v Bohu, spočívají v plánu stvoření a jsou součástí plánu vykoupení. Dalo by se téměř říci, kdybychom použili odvážnější výraz, že lidská práva jsou také právy samého Boha" (Promluva, 7.4.1998).

Právě při obraně práv svědomí zazářil příklad Tomáše Mora tak jasně. Lze konstatovat, že mimořádným způsobem žil hodnotu morálního svědomí, které je "svědectvím samého Boha, jehož hlas a úsudek pronikají do nitra člověka až ke kořenům duše" (Veritatis splendor, 58, Zvon, Praha 1994), třebaže, co se týče postoje vůči bludařům, nepřekročil kulturní meze své doby.

II. vatikánský koncil v konstituci Gaudium et spes poznamenává, že v současném světě roste "vědomí vysoké důstojnosti, která přísluší lidské osobě, protože převyšuje všechny věci a její práva a povinnosti jsou všeobecné a neporušitelné" (Gaudium et spes, 26, Zvon, Praha 1995). Životní příběh Tomáše Mora jasně vykresluje jednu ze základních pravd politické etiky. Obrana svobody církve před neopodstatněnými zásahy státu je současně také obranou svobody jednotlivce před politickou mocí jménem prvořadého postavení svědomí. V tom spočívá základní princip všech společenských řádů odpovídajících lidské přirozenosti.