Paragraph

 1 1 |      Nejsvětější Trojice rozlévá na nás, aby nás darem Ducha učinilo „
 2 1 |         Trojice rozlévá na nás, aby nás darem Ducha učinilo „jedno“ (
 3 2 |           výročí Ježíšova narození, nás podněcují k další cestě.
 4 2 |            cestě. Duc in altum! Pán nás vybízí, aby-chom s důvěrou
 5 2 |             s tím nadšením, které v nás vyvolává kontemplace Kristovy
 6 3 |        zároveň hlasem Krista, který nás volá, aby-chom svůj vztah
 7 5 |            povzbudivé znamení. Vede nás k poznání, že dočasné krize
 8 6 |      mimořádný den našeho povolání, nás vybízí především k úvaze
 9 6 |         poslední večeři, kdy se pro nás stává „lámaným chlebem“,
10 6 |         nezaslouženost, s kterou si nás Bůh vyvolil: „Ne vy jste
11 6 | milosrdenství je shovívavost, s níž nás povolává, abychom jednali
12 6 |             co Ježíše zapřel. I pro nás platí slova: „Bude v nebi
13 7 |             a rozechvění, jako když nás náhle zasáhne proud intenzivního
14 9 |       všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista
15 9 |         nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto
16 10|        obsahuje cenný odkaz. Vybízí nás totiž, abychom žili dar
17 10|             Zkušenost obou apoštolů nás současně vede k tomu, abychom
18 10|           více jí tedy musí být pro nás (srov. Novo millennio ineunte
19 10|        hříchy a slyšet slova, která nás jako balzám zaplavují milosrdenstvím
20 10|     zaplavují milosrdenstvím a opět nás uvádějí na cestu. Jen ten,
21 11|             krásu této svátosti pro nás samotné. Nepomohl ji snad
22 11|        očišťovat naše srdce a činit nás méně nehodné těch tajemství,
23 12|             vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým
24 16|             s námi kráčí ten, který nás povolal a který nás neopustí.
25 16|           který nás povolal a který nás neopustí. Jistota jeho přítomnosti