3.    Dnes chci každému z vás vyjádřit své poděkování za všech-no, co jste během jubilejního roku vykonali pro lid svěřený do vaší péče, aby intenzivněji zakusil spásnou přítomnost zmrtvých-vstalého Pána. Myslím v této chvíli i na vaši každodenní práci, často skrytou, která, třebaže neplní titulní stránky novin, dává pronikat Božímu království do vědomí lidí. Vyjadřuji svůj obdiv vaší diskrétní, vytrvalé a tvůrčí službě, i když je někdy zalita oněmi slzami duše, které vidí jen Bůh a „ukládá si je do měchu“ (srov. Ž 56,9). Tato služba je tím úctyhodnější, čím větší překážky silně sekularizovaného prostředí při ní musíte překonávat; půso-bení kněze v takovém prostředí je vystaveno úkladům únavy a malomyslnosti. Vy dobře víte, že vaše každodenní úsilí je v Bo-žích očích drahocenné.

Chci být dnes zároveň hlasem Krista, který nás volá, aby-chom svůj vztah k němu stále rozvíjeli. „Hle, stojím u dveří a tluču“ (Zj 3,20). Jako Kristovi hlasatelé jsme vybízeni přede-vším k tomu, abychom žili v jeho důvěrné blízkosti: nemůžeme dávat ostatním to, co sami nemáme! I dnešní společnost, přes vnější zdání, žízní po Kristu: lze to zaznamenat v protichůdnosti nových forem spirituality, dokonce i tehdy, kdy se ve význam-ných etických otázkách stává svědectví církve znamením odporu. Tuto žízeň po Kristu, ať už je vědomá či nikoli, nelze ukojit prázdnými slovy. Pouze opravdoví svědkové mohou věrohodně šířit slovo, které přináší spásu.