6. Nechci
se však zabývat jen problematikou pastorace. Zelený
čtvrtek, mimořádný den našeho
povolání, nás vybízí
především k úvaze nad naším
„bytím“, zejména nad naší cestou ke svatosti.
Právě odsud pak pramení i naše apoštolské
úsilí.
Díváme-li
se na Krista při poslední večeři, kdy se pro nás
stává „lámaným chlebem“, kdy se v pokorné
službě sklání k no-hám apoštolů,
nemůžeme nezakusit spolu s Petrem týž pocit
ne-hodnosti tváří v tvář velikosti
přijatého daru: “Nohy mi umývat nebudeš!“ (Jan
13,8) Petr nejednal správně, když Kristovo gesto
odmítal. Měl však pravdu v tom, když se ho
necítil hoden. Je důležité, abychom v tento
mimořádný den lásky pocítili milost
kněžství jako hojnost milosrdenství.
Projevem
milosrdenství je naše naprostá nezaslouženost,
s kterou si nás Bůh vyvolil: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale
já jsem vyvolil vás“ (Jan 15,16).
Projevem
milosrdenství je shovívavost, s níž nás
povolává, abychom jednali jako jeho zástupci,
přestože zná naši hříšnost.
Projevem
milosrdenství je odpuštění, které nám
nikdy ne-odmítne, jako je neodmítl Petrovi poté, co
Ježíše zapřel. I pro nás platí slova: „Bude
v nebi větší radost nad jedním
hříšníkem, který se obrátí,
než nad devětadevadesáti spravedlivými,
kteří obrácení nepotřebují“ (Lk
15,7).
|