10. Drazí
kněží, Petrovo a Pavlovo svědectví obsahuje
cenný odkaz. Vybízí nás totiž, abychom žili
dar kněžské služby s pocitem nesmírné
vděčnosti. Nic
jsme si nezasloužili, všechno je milost! Zkušenost obou
apoštolů nás současně vede k tomu, abychom se
zcela odevzdali Božímu milosrdenství, abychom mu s
upřímnou lítostí odevzdali své slabosti a
opět se vydali s jeho milostí na cestu svatosti. V Novo
millennio ineunte jsem poukázal na snahu o svatost jako na
první bod pastoračního „programu“. Snaha o svatost je
hlavní snahou všech věřících, oč
více jí tedy musí být pro nás (srov. Novo
millennio ineunte 30–31)!
Proto
je důležité, abychom svátost smíření
znovu objevili jako hlavní nástroj našeho
posvěcení. Když žádáme spolubratra
kněze, aby nám udělil rozhřešení stejně,
jako je tolikrát udělujeme našim
věřícím, prožíváme velkou a útěchyplnou
pravdu: totiž že dříve než služebníci,
jsme příslušníky jediného lidu, lidu
„spa-sených“. To, co říkal Augustin o své
biskupské úloze, platí i pro kněžskou
službu: „Jestliže být pro vás mi nahání
strach, být s vá-mi je mi útěchou. Pro
vás jsem biskupem, s vámi jsem křesťa-nem...
První věc přináší nebezpečí,
zatímco druhá přináší spásu“
(srov. Discorsi 340,1). Je krásné, že
můžeme vyznávat své hříchy a slyšet
slova, která nás jako balzám zaplavují
milosrdenstvím a opět nás uvádějí na
cestu. Jen ten, kdo pocítil něhu Otcova ob-jetí, kterou
popisuje evangelium v podobenství o marnotratném synu –
„objal ho a políbil“ (Lk 15,20) – může předat
ostatním tutéž vřelost, když se
z příjemce odpuštění stává jeho
služeb-níkem.
|