13. Důvěru v možnost posílení této svátosti nám vrací nejen naléhavá potřeba spirituality, která se, třebaže uprostřed mnoha protikladných tendencí, objevuje v mnoha sociálních prostředích, ale také živá potřeba osobního setkání rodící se u mnoha lidí jako reakce na anonymní společnost zaměřenou na masy, jenž často odsuzuje člověka i v hustém předivu funkčních vztahů k vnitřní osamělosti. Svátost smíření samozřejmě nelze směšovat s posky-továním opory nebo s psychoterapií. Nesmíme však ani podceňo-vat skutečnost, že dobře prožitá svátost smíření sehrává nepo-chybně také „zlidšťující“ úlohu, která se výborně snoubí s její pri-mární hodnotou spočívající ve smíření s Bohem a církví.

Je důležité, aby i v tomto směru služebník udělující svátost svůj úkol dobře vykonával. Jeho schopnost člověka přijímat, naslouchat mu, vést dialog, jeho ochota, které se nikdy nezpro-nevěří, jsou základními prvky díky nimž se služba smíření může projevit v celé své hodnotě. Věrné, nikdy ne vyhýbavé zvěstování radikálních požadavků Božího slova musí být vždy spojeno s vel-kým porozuměním a citem, po vzoru Ježíšova přístupu k hříš-níkům.