14. Dále je třeba dávat potřebný význam umístění svátosti v rámci liturgie. Svátost smíření je začleněna do logiky společen-ství, které je základním rysem církve. Hřích nelze pochopit v jeho hloubce, jestliže je chápán jen ze „soukromého“ hlediska a opo-míjí skutečnost, že se nevyhnutně dotýká celého společenství a snižuje jeho úroveň svatosti. Nabídka odpuštění tedy o to více vyjadřuje tajemství nadpřirozené solidarity, jejíž svátostná logika se zakládá na hluboké jednotě, která existuje mezi Kristem – hla-vou církve – a jejími údy.

Je velmi důležité nově objevovat tento „společenský“ aspekt svátosti smíření i prostřednictvím kajících bohoslužeb, které jsou zakončeny individuálním vyznáním a odpuštěním hříchů. Věřící tak mohou lépe vnímat dvojí rozměr smíření a hlouběji usilují o to, aby svou cestu pokání prožívali v celém jejím obnovujícím bohatství.