15. Zásadním problémem pak zůstává katecheze o významu mo-rálky a o hříchu, která vede k jasnějšímu vědomí radikality evangelních požadavků. Bohužel se zde projevuje minimalistická tendence, která svátosti smíření nedovoluje přinášet všechny plo-dy, tolik žádoucí. Mnozí věřící neměří hřích podle evangelia, ale podle „obecného přesvědčení“, podle sociologické „normálno-sti“, která člověku namlouvá, že nenese zvláštní zodpovědnost za věci, které „dělají všichni“, o to více jsou-li z občanského hle-diska legalizované.

Evangelizace třetího tisíciletí musí počítat s naléhavým poža-davkem, že evangelní poselství je třeba představovat živě, uceleně a v jeho náročnosti. Opravdové křesťanství není možné zreduko-vat na průměrnou snahu o slušnost podle sociologických kritérií; křesťanství musí doopravdy směřovat ke svatosti. Je třeba si s no-vým nadšením přečíst V. kapitolu Lumen gentium, která hovoří o univerzálním povolání ke svatosti. Být křesťanem znamená při-jmout „dar“ posvěcující milosti, který se nutně proměňuje v „úsi-lí“ odpovídat na tuto milost v každodenním životě. Ne náhodou jsem se v těchto letech snažil podporovat uznání svatosti v co nej-širším měřítku ve všech prostředích, v nichž se svatost projevila, aby každý křesťan mohl mít před očima mnohé vzory svatosti a aby všichni měli na mysli, že jsou k tomuto cíli osobně po-voláni.