6.    Nechci se však zabývat jen problematikou pastorace. Zelený čtvrtek, mimořádný den našeho povolání, nás vybízí především k úvaze nad naším „bytím“, zejména nad naší cestou ke svatosti. Právě odsud pak pramení i naše apoštolské úsilí.

Díváme-li se na Krista při poslední večeři, kdy se pro nás stává „lámaným chlebem“, kdy se v pokorné službě sklání k no-hám apoštolů, nemůžeme nezakusit spolu s Petrem týž pocit ne-hodnosti tváří v tvář velikosti přijatého daru: “Nohy mi umývat nebudeš!“ (Jan 13,8) Petr nejednal správně, když Kristovo gesto odmítal. Měl však pravdu v tom, když se ho necítil hoden. Je důležité, abychom v tento mimořádný den lásky pocítili milost kněžství jako hojnost milosrdenství.

Projevem milosrdenství je naše naprostá nezaslouženost, s kterou si nás Bůh vyvolil: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás“ (Jan 15,16).

Projevem milosrdenství je shovívavost, s níž nás povolává, abychom jednali jako jeho zástupci, přestože zná naši hříšnost.

Projevem milosrdenství je odpuštění, které nám nikdy ne-odmítne, jako je neodmítl Petrovi poté, co Ježíše zapřel. I pro nás platí slova: „Bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují“ (Lk 15,7).