Kniha Genesis 47

Jákob priveden k Faraonovi. 13. Hlad veliký v Egypte. 27. Porucení Jákobovo o svém pohrbu.

protož prišed Jozef, oznámil Faraonovi, a rekl: Otec muj a bratrí moji, s drobným i vetším dobytkem svým i se vším, což mají, prišli z zeme Kananejské, a aj, jsou v zemi Gesen.

2 A vzav z poctu bratrí svých pet mužu, postavil je pred Faraonem.

3 I rekl Farao bratrím jeho: Jaký jest obchod váš? Kterížto odpovedeli Faraonovi: Pastýri ovcí jsou služebníci tvoji, i my, i otcové naši.

4 Rekli ješte Faraonovi: Abychom pohostinu byli v zemi této, prišli jsme; nebo není pastvy dobytku, kterýž mají služebníci tvoji, nebo hlad veliký jest v zemi Kananejské; protož nyní prosíme, nechat bydlí služebníci tvoji v zemi Gesen.

5 I mluvil Farao Jozefovi, rka: Otec tvuj a bratrí tvoji prišli k tobe.

6 Zeme Egyptská pred tebou jest; v nejlepším kraji zeme této osad otce svého a bratrí své, necht bydlí v zemi Gesen. A srozumíš-li, že jsou mezi nimi muži rozšafní, ustanovíš je úredníky nad dobytkem, kterýž mám.

7 Uvedl také Jozef Jákoba otce svého, a postavil ho pred Faraonem; a pozdravil Jákob Faraona.

8 Tedy rekl Farao k Jákobovi: Kolik jest let života tvého?

9 Odpovedel Jákob Faraonovi: Dnu let putování mého sto a tridceti let jest; nemnozí a zlí byli dnové let života mého, a nedošli dnu let života otcu mých, v nichž živi byli.

10 A požehnav Jákob Faraona, vyšel od neho.

11 I osadil Jozef otce svého a bratrí své, a dal jim vládarství v zemi Egyptské v kraji výborném, v zemi Ramesses, jakž rozkázal Farao.

12 A opatroval Jozef otce svého, a bratrí své, a všecken dum jeho chlebem, až do nejmenších.

13 A chleba nebylo ve vší zemi; nebo veliký hlad byl velmi, a trápení veliké bylo na zemi Egyptské a zemi Kananejské od hladu.

14 Shromáždil pak Jozef všecky peníze, což jich nalezeno v zemi Egyptské a v zemi Kananejské, za potravy, kteréž kupovali; a vnesl Jozef peníze do domu Faraonova.

15 A když utratili peníze z zeme Egyptské a z zeme Kananejské, pricházeli všickni Egyptští k Jozefovi, rkouce: Dej nám chleba; nebo proc mríti máme pred tebou pro nedostatek penez?

16 I rekl Jozef: Dejte dobytky své, a dám vám chleba za dobytky vaše, ponevadž se vám penez nedostává.

17 Tedy privedli dobytky své k Jozefovi; i dal jim Jozef potrav za kone a za stáda ovcí, a za stáda volu i za osly; a prechoval je chlebem, za všecky dobytky jejich, toho roku.

18 A po roce tom prišli k nemu léta druhého, a rekli mu: Nebudeme tajiti pred pánem svým, že jsme všecky peníze utratili, i stáda dobytku jsou u pána našeho; nezustávají nám pred pánem naším krome tela naše a dediny naše.

19 I proc máme mríti pred ocima tvýma? I my i rolí naše hyne. Kup nás i rolí naši za chléb, a budeme my i rolí naše ve službe Faraonovi; a dej nám semena, abychom živi byli a nezemreli, a rolí aby nespustla.

20 Tedy koupil Jozef všecku zemi Egyptskou Faraonovi; nebo prodali Egyptští jeden každý pole své, proto že se rozmohl mezi nimi hlad. I dostala se zeme Faraonovi.

21 Lid pak prevedl do mest, od jednoho pomezí Egyptského až do druhého.

22 Rolí toliko knežských nekoupil. Nebo kneží uloženou potravu meli od Faraona, a jedli z uložených pokrmu svých, kteréž dával jim Farao; protož neprodali rolí svých.

23 I rekl Jozef lidu: Aj, koupil jsem vás dnes i rolí vaše Faraonovi; ted máte semeno, osívejtež tedy ji.

24 A když se urodí, dáte pátý díl Faraonovi, a ctyri díly zustavíte sobe k semenu a ku pokrmu svému a tem, kteríž jsou v domích vašich, i ku pokrmu dítkám svým.

25 Tedy rekli: Zachoval jsi životy naše. Nechat nalezneme milost v ocích pána svého, a budeme služebníci Faraonovi.

26 I ustanovil to Jozef za právo až do tohoto dne, po vší zemi Egyptské, aby dáván byl Faraonovi pátý díl; toliko samy rolí knežské nebyly Faraonovy.

27 A tak bydlil Izrael v zemi Egyptské v krajine Gesen; a osadili se v ní, a rozplodili se, a rozmnoženi jsou velmi.

28 Živ pak byl Jákob v zemi Egyptské sedmnácte let; a bylo dnu Jákobových, a let života jeho, sto ctyridceti sedm let.

29 I priblížili se dnové Izraelovi, aby umrel. A povolav syna svého Jozefa, rekl jemu: Jestliže jsem nalezl milost v ocích tvých, vlož, prosím, ruku svou pod bedro mé, a ucin se mnou milosrdenství a pravdu. Prosím, nepochovávej mne v Egypte.

30 Když spáti budu s otci svými, vyneseš mne z Egypta, a pochováš mne v hrobe jejich. Tedy rekl jemu: Já uciním podlé slova tvého.

31 I rekl Jákob: Prisáhni mi. Tedy prisáhl jemu. I sklonil se Izrael k hlavám luže.