Kniha Genesis 49

Jákob požehnání dává synum svým, 29. a poroucí o svém pohrbu.

ovolal pak Jákob synu svých, a rekl: Sejdete se, a oznámím vám, co se s vámi díti bude potomních dnu.

2 Shromaždte se a slyšte synové Jákobovi, poslyšte Izraele otce svého.

3 Ruben, prvorozený muj jsi ty, síla má, a pocátek moci mé, vyvýšenost dustojenství a vyvýšenost síly.

4 Prudce sbehneš jako voda. Nebudeš vyvýšen, proto že jsi vstoupil na luže otce svého; a jakž jsi poškvrnil postele mé, zmizelo vyvýšení tvé.

5 Simeon a Léví bratrí, nástrojové nepravosti jsou v príbytcích jejich.

6 Do tajné rady jejich nevcházej duše má, k shromáždení jejich nepripojuj se slávo má; nebo v prchlivosti své zbili muže, a svévolne vyvrátili zed.

7 Zlorecená prchlivost jejich, nebo neustupná; i hnev jejich, nebo zatvrdilý jest. Rozdelím je v Jákobovi, a rozptýlím je v Izraeli.

8 Judo, ty jsi, tebe chváliti budou bratrí tvoji; ruka tvá bude na šíji neprátel tvých; klaneti se budou tobe synové otce tvého.

9 Lvíce Juda, z loupeže, synu muj, vrátil jsi se; schýliv se, ležel jako lev a jako lvice; kdo zbudí ho?

10 Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž neprijde Sílo; a k nemu se shromáždí národové.

11 Uváže k vinnému kmenu osle své, a k výbornému kmenu oslátko oslice své. Práti bude u víne roucho své, a v cerveném víne odev svuj.

12 Cervenejších ocí bude nad víno, a zubu belejších nad mléko.

13 Zabulon bydliti bude na brehu morském, a na prístavu lodí, a pomezí jeho až k Sidonu.

14 Izachar osel silný, ležící mezi dvema bremeny.

15 A vida odpocinutí, že jest dobré, a zemi, že jest rozkošná, sehne rameno své k nošení, a dávati bude dane.

16 Dan souditi bude lid svuj, jako jedno z pokolení Izraelských.

17 Budet Dan jako had podlé cesty, jako had rohatý podlé stezky, štípaje kopyta kone, aby spadl jezdec jeho zpet.

18 Spasení tvého ocekávám, ó Hospodine!

19 Gád, vojsko premuže jej, však on svítezí potom.

20 Asser, tucný bude pokrm jeho, a ont vydávati bude rozkoše královské.

21 Neftalím jako lan vypuštená, vydávaje výmluvnosti krásné.

22 Ratolest rostoucí Jozef, ratolest rostoucí podlé studnice; ratolesti vycházely nad zed.

23 Ackoli horkostí naplnili jej, a stríleli na nej, a v tajné nenávisti meli ho strelci:

24 Však zustalo v síle lucište jeho, a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova; odkudž byl pastýr a kámen Izraeluv;

25 Od silného Boha, jemuž sloužil otec tvuj, kterýž spomáhá tobe, a od všemohoucího, kterýž požehná tobe požehnáními nebeskými s hury, požehnáními propasti ležící hluboko, požehnáním prsu a života.

26 Požehnání otce tvého silnejší budou nad požehnání predku mých, až k koncinám pahrbku vecných; budou nad hlavou Jozefovou, a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratrími jeho.

27 Beniamin, vlk dravý, ráno bude jísti loupež, a vecer rozdelí koristi.

28 Všech techto pokolení Izraelských jest dvanácte; a to jest, což mluvil jim otec jejich; požehnal jim také, jednomu každému vedlé požehnání jeho požehnal.

29 A porouceje jim, rekl: Já pripojen budu k lidu svému; pochovejte mne s otci mými v jeskyni té, kteráž jest na poli Efrona Hetejského,

30 V jeskyni, kteráž jest na poli Machpelah, jenž jest naproti Mamre v zemi Kananejské, kterouž koupil Abraham spolu s polem tím od Efrona Hetejského k dedicnému pohrbu.

31 Tam pochovali Abrahama a Sáru ženu jeho; tam pochovali Izáka a Rebeku ženu jeho; tam také pochovali Líu.

32 Koupeno pak bylo pole a jeskyne, kteráž na nem, od synu Het.

33 A když prestal Jákob prikazovati synum svým, složil nohy své na ložci a umrel; a pripojen jest k lidu svému.