Kniha Exodus 4

Mojžíš v dalších výmluvách od Boha jsa zpraven, 18. navrátil se k bratrím svým do Egypta.

dpovedel pak Mojžíš, a rekl: Aj, neuverí mi, ani uposlechnou hlasu mého; nebo reknou: Neukázalt se tobe Hospodin.

2 Tedy rekl jemu Hospodin: Co jest to v ruce tvé? Odpovedel: Hul.

3 I rekl: Vrz ji na zem. I povrhl ji na zem, a obrácena jest v hada; a utíkal Mojžíš pred ním.

4 Tedy rekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou, a chyt ho za ocas. Kterýžto vztáh ruku svou, chytil jej, a obrácen jest v hul v rukou jeho.

5 Aby verili, že se ukázal tobe Hospodin, Buh otcu jejich, Buh Abrahamuv, Buh Izákuv a Buh Jákobuv.

6 Potom zase rekl jemu Hospodin: Vlož nyní ruku svou za nadra svá. I vložil ruku svou za nadra svá; a vynal ji, a aj, ruka jeho byla malomocná, bílá jako sníh.

7 Rekl opet: Vlož ruku svou zase v nadra svá. Kterýž vložil ruku svou zase v nadra svá; a vynal ji z nader svých, a aj, ucinena jest zase jako jiné telo jeho.

8 I budet, jestliže neuverí tobe, a neposlechnou hlasu a znamení prvního, uverí hlasu a znamení druhému.

9 A pakli neuverí ani tem dvema znamením, a neuposlechnou hlasu tvého, tedy nabereš vody z reky, a vyliješ ji na zem; a promení se vody, kteréž vezmeš z reky, a obrátí se v krev na zemi.

10 I rekl Mojžíš Hospodinu: Prosím, Pane, nejsem muž výmluvný, aniž prvé, ani jakž jsi mluvil s služebníkem svým; nebo zpozdilých úst a neohbitého jazyku jsem.

11 Jemuž odpovedel Hospodin: Kdo dal ústa cloveku? Aneb kdo muže uciniti nemého, neb hluchého, vidoucího, neb slepého? Zdali ne já Hospodin?

12 Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a naucím te, co bys mluviti mel.

13 I rekl: Slyš mne, Pane, pošli, prosím, toho, kteréhož poslati máš.

14 A rozhnevav se velmi Hospodin na Mojžíše, rekl: Zdaliž nemáš Arona bratra svého z pokolení Léví? Vím, že on výmluvný jest; ano aj, sám vyjde v cestu tobe, a vida tebe, radovati se bude v srdci svém.

15 Ty mluviti budeš k nemu, a vložíš slova v ústa jeho; a já budu v ústech tvých a v ústech jeho, a naucím vás, co byste meli ciniti.

16 A on mluviti bude za tebe k lidu; a bude tobe on za ústa, a ty budeš jemu za Boha.

17 Hul pak tuto vezmeš v ruku svou, kterouž ciniti budeš ta znamení.

18 Tedy odšed Mojžíš, navrátil se k Jetrovi tchánu svému, a rekl jemu: Necht jdu nyní, a navrátím se k bratrím svým, kteríž jsou v Egypte, a pohledím, jsou-li ješte živi. I rekl Jetro Mojžíšovi: Jdi v pokoji.

19 Nebo rekl byl Hospodin Mojžíšovi v zemi Madianské: Jdi, navrat se do Egypta; nebo zemreli jsou všickni muži, kteríž hledali bezživotí tvého.

20 A vzav Mojžíš ženu svou, a syny své, vsadil je na osla, aby se navrátil do zeme Egyptské; vzal také Mojžíš hul Boží v ruku svou.

21 I rekl Hospodin Mojžíšovi: Když pujdeš a navrátíš se do Egypta, hled, abys všecky zázraky, kteréž jsem složil v ruce tvé, cinil pred Faraonem. Ját pak zatvrdím srdce jeho, aby nepropustil lidu.

22 Protož díš Faraonovi: Toto praví Hospodin: Syn muj, prvorozený muj jest Izrael.

23 I rekl jsem tobe: Propust syna mého, at slouží mi; a nechtel jsi ho propustiti. Aj, já zabiji syna tvého, prvorozeného tvého.

24 I stalo se, když byl Mojžíš na ceste v hospode, že se oboril na nej Hospodin, a hledal ho usmrtiti.

25 Tedy vzala Zefora nuž ostrý, a obrezala neobrízku syna svého, kteroužto vrhla k nohám jeho, rkuci: Zajisté ženich krví jsi mi.

26 I nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdáž ženichem krví pro obrezání.

27 Rekl také Hospodin Aronovi: Jdi vstríc Mojžíšovi na poušt. I šel a potkal se s ním na hore Boží, a políbil ho.

28 A vypravoval Mojžíš Aronovi všecka slova Hospodinova, kterýž ho poslal, i o všech znameních, kteráž prikázal jemu.

29 Tedy šel Mojžíš s Aronem, a shromáždili všecky starší synu Izraelských.

30 I mluvil Aron všecka slova, kteráž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a cinil znamení pred ocima lidu.

31 A uveril lid, když uslyšeli, že navštívil Hospodin syny Izraelské, a že videl ssoužení jejich. A sklonivše se, poklonu ucinili.