|
Kniha
Exodus 5
Jednání
s Faraonem o propuštení Izraele. 6. Izrael více jsa ssoužen, 19. repce. 22.
Mojžíš nad tím Bohu touží.
otom
pak prišli Mojžíš s Aronem, a rekli Faraonovi: Takto praví Hospodin, Buh
Izraelský: Propust lid muj, at mi slaví svátky na poušti.
2
Odpovedel Farao: Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil
Izraele? Hospodina neznám, Izraele také nepropustím.
3
I rekli: Buh Hebrejský potkal se s námi. Necht medle jdeme cestou trí dní na
poušt, a obetujeme Hospodinu Bohu našemu, aby nedopustil na nás moru neb mece.
4
I rekl jim král Egyptský: Proc ty Mojžíši a Arone, odtrhujete lid od prací
jejich? Jdete k robotám svým.
5
Rekl také Farao: Hle, již nyní mnoho jest lidu toho v zemi, a vy odvozujete je
od robot jejich.
6
I prikázal Farao v ten den úredníkum nad lidem a šafárum jeho, rka:
7
Nedávejte již více slámy lidu k delání cihel jako prvé; nechat jdou sami a
sbírají sobe slámu.
8
Však touž summu cihel, kterouž udelávali prvé, uložte na ne, nic neujímejte z
ní; nebot zahálejí, a protož volají, rkouce: Podme, obetujme Bohu našemu.
9
Necht se pritíží robot mužum tem; a necht pracují v nich, aby se neohlédali na
slova lživá.
10
Vyšedše tedy úredníci nad lidem a šafári jeho, mluvili k lidu, rkouce: Takto
praví Farao: Já nebudu vám dávati slámy.
11
Sami jdete, berte sobe slámu, kdekoli naleznete; ale nic nebude ujato díla
vašeho.
12
I rozbehl se lid po vší zemi Egyptské, aby trhal strnište místo slámy.
13
A úredníci nutili je, rkouce: Vyplnte díla svá, úkol denní v den jeho, jako
když sláma byla.
14
I biti jsou šafári synu Izraelských, kteréž ustanovili nad nimi úredníci
Faraonovi, a mluveno k nim: Proc jste nevyplnili úkolu svého v díle cihel, jako
prvé, ani vcera ani dnes?
15
I prišli šafári synu Izraelských, a volali k Faraonovi, rkouce: Proc tak deláš
služebníkum svým?
16
Slámy se nedává služebníkum tvým, a ríkají nám: Delejte cihly; a hle, služebníci
tvoji biti bývají, a hreší lid tvuj.
17
I rekl: Zahálíte, zahálíte, a protož mluvíte: Podme, obetujme Hospodinu.
18
Protož nyní jdete, delejte; slámy se vám dávati nebude, ale vy summu cihel
vyplnujte.
19
Vidouce šafári synu Izraelských, že zle s nimi, ponevadž receno: Neujmete poctu
cihel vašich z úkolu denního v den jeho,
20
Potkali se s Mojžíšem a Aronem, kteríž stáli, aby jim vstríc vyšli, když by se
vraceli od Faraona.
21
A mluvili jim: Pohlediž Hospodin na vás, a sud; nebo zošklivili jste nás pred
Faraonem a služebníky jeho, a dali jste mec v ruku jejich, aby nás zamordovali.
22
I navrátil se Mojžíš k Hospodinu a rekl: Pane, proc jsi tyto zlé veci uvedl na
lid tento? Proc jsi mne sem poslal?
23
Nebo od té chvíle, jakž jsem všel k Faraonovi, abych mluvil jménem tvým, hure
nakládá s lidem tímto, a ty jsi vždy nevysvobodil lidu svého.
|