Kniha Exodus 8

Žáby, 16. štenice, 20. a jedovaté žížaly na Egypt dopušteny.

mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi a rci jemu: Takto praví Hospodin: Propust lid muj, at mi slouží.

2 Pakli nebudeš chtíti propustiti, aj, já raním všecky krajiny tvé žabami.

3 A vydá reka množství žab, kteréž vystoupí a polezou do domu tvého a do pokoje, v nemž líháš, a na ložce tvé, a do domu služebníku tvých i lidu tvého, a do pecí tvých a do testa tvého.

4 I na tebe a na lid tvuj, i na všecky služebníky tvé polezou žáby.

5 I rekl Hospodin Mojžíšovi: Rci Aronovi: Vztáhni ruku svou s holí svou na reky, na potoky a na jezera, a vyved žáby na zemi Egyptskou.

6 I vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské; a vystoupily žáby a prikryly zemi Egyptskou.

7 A ucinili tolikéž carodejníci skrze své cáry; a udelali, že vyšly žáby na zemi Egyptskou.

8 Tedy Farao povolav Mojžíše a Arona, rekl: Modlte se Hospodinu, at odejme žáby ode mne a od lidu mého; a propustím ten lid, aby obetovali Hospodinu.

9 I rekl Mojžíš Faraonovi: Poctím te tím, a povez, kdy bych se mel modliti za te a za služebníky tvé, a za lid tvuj, aby vypléneny byly žáby od tebe, i z domu tvých; toliko v rece zustanou.

10 Kterýžto odpovedel: Zítra. A Mojžíš rekl: Podlé slova tvého necht jest, abys vedel, že žádného takového není, jako Hospodin Buh náš.

11 I odejdou žáby od tebe a od domu tvých, i od služebníku tvých a od lidu tvého; toliko v rece zustanou.

12 Tedy vyšel Mojžíš s Aronem od Faraona. I volal Mojžíš k Hospodinu, aby odjaty byly žáby, kteréž byl dopustil na Faraona.

13 I ucinil Hospodin podlé slova Mojžíšova; a vymrely žáby z domu, ze vsí i z polí.

14 I shrnuli je na hromady; a nasmradila se zeme.

15 Vida pak Farao, že by dáno bylo oddechnutí, více zatvrdil se v srdci svém, a neuposlechl jich, jakož byl mluvil Hospodin.

16 I rekl Hospodin Mojžíšovi: Rci k Aronovi: Vztáhni hul svou, a uder v prach zeme, aby obrátil se v stenice na vší zemi Egyptské.

17 Kteríž ucinili tak. Nebo vztáhl Aron ruku svou s holí svou, a uderil prach zeme. I byly stenice na lidech i hovadech; všecken prach zeme obrátil se v stenice ve vší zemi Egyptské.

18 Delali také tak carodejníci skrze cáry své, aby vyvedli stenice, ale nemohli. A byly stenice na lidech i hovadech.

19 Tedy rekli carodejníci Faraonovi: Prst Boží toto jest. A posililo se srdce Faraonovo, aniž poslechl jich, jakož mluvil Hospodin.

20 Rekl pak Hospodin Mojžíšovi: Vstan ráno a stuj pred Faraonem. Hle vyjde k vode, a díš k nemu: Takto praví Hospodin: Propust lid muj, at mi slouží.

21 Pakli nepropustíš lidu mého, hle, já pošli na te a na služebníky tvé, a na lid tvuj, a na domy tvé smesici všelikých škodlivých žížal; a naplneni budou domové Egyptští temi žížalami, nad to i zeme ta, na níž oni jsou.

22 A oddelím v ten den zemi Gesen, v níž lid muj zustává, aby tam nebylo smesice té; abys vedel, že jsem já Hospodin u prostred zeme.

23 A vysvobozením rozdíl uciním mezi lidem svým a lidem tvým. Zítra bude znamení toto.

24 I ucinil Hospodin tak. Nebo prišla težká smesice škodlivých žížal na dum Faraonuv,a do domu služebníku jeho i na všecku zemi Egyptskou; a nakazila se zeme od té smesice.

25 Povolal pak Farao Mojžíše a Arona, a rekl: Jdete, obetujte Bohu svému tu v zemi.

26 I rekl Mojžíš: Nenáleží nám tak ciniti; nebo ohavnost Egyptských obetovali bychom Hospodinu Bohu našemu. A jestliže bychom obetovali to, což jest ohavnost pred ocima Egyptských, zdaž by nás neukamenovali?

27 Cestou trí dnu pujdeme na poušt, a obetovati budeme Hospodinu Bohu našemu, jakž nám rozkázal.

28 I rekl Farao: Já propustím vás, abyste obetovali Hospodinu Bohu svému na poušti, však dále abyste nikoli neodcházeli. Modltež se za mne.

29 Odpovedel Mojžíš: Aj, já vycházím od tebe, a modliti se budu Hospodinu, aby odešla ta smesice od tebe, od služebníku tvých i od lidu tvého zítra; avšak at Farao více nezklamává, nepropoušteje lidu, aby obetovali Hospodinu.

30 A vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

31 I ucinil Hospodin podlé slova Mojžíšova, a odjal tu smesici od Faraona, od služebníku jeho i od lidu jeho, tak že ani jedné žížaly nezustalo.

32 Ale Farao ztížil srdce své také i tehdáž, a nepropustil lidu.

22