Kniha Exodus 15

Písen Mojžíšova. 22. Vody horké drevem oslazeny.

ehdy zpíval Mojžíš a synové Izraelští písen tuto Hospodinu, a rekli takto: Zpívati budu Hospodinu, nebot jest slavne zveleben; kone i s jezdcem uvrhl do more.

2 Síla má a písen jest Hospodin, nebo vysvobodil mne. Ont jest Buh muj silný, protož stánek vzdelám jemu; ont jest Buh otce mého, protož vyvyšovati ho budu.

3 Hospodin jest udatný bojovník, Hospodin jméno jeho.

4 Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do more; a nejprednejší hejtmané jeho ztopeni jsou v mori Rudém.

5 Propasti prikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen.

6 Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potrela neprítele.

7 A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobe; pustils hnev svuj, kterýžto sežral je jako strnište.

8 A duchem chrípí tvých shromáždeny jsou vody, stály tekuté vody jako hromada, ssedly se propasti u prostred more.

9 Rekl neprítel: Honiti budu, dohoním se, budu deliti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu mec svuj, zahladí je ruka má.

10 Povanul jsi vetrem svým, i prikrylo je more; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách.

11 Kdo podobný tobe mezi silnými, ó Hospodine? Kdo jest tak, jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chvalách, cinící divy?

12 Vztáhls pravici svou, i požrela je zeme.

13 Zprovodíš v milosrdenství svém lid tento, kterýž jsi vykoupil; laskave povedeš jej v síle své k príbytku svatosti své.

14 Uslyší lidé, bouriti se budou; bolest zachvátí obyvatele Filistinské.

15 Tedy zkormoucena budou knížata Idumejská, silné Moábské podejme strach, rozplynou se všickni obyvatelé Kananejští.

16 Pripadne na ne strach a lekání, pro velikost ramene tvého; mlceti budou jako kámen, dokudž neprejde lid tvuj, ó Hospodine, dokudž neprejde lid ten, kteréhožs sobe dobyl.

17 Uvedeš je, a štípíš je na hore dedictví svého, na míste, kteréž jsi k príbytku svému pripravil, Hospodine, v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane.

18 Hospodin kralovati bude na veky veku.

19 Nebo vešli koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do more, a obrátil na ne Hospodin vody morské, synové pak Izraelští šli po suše u prostred more.

20 I vzala Maria prorokyne, sestra Aronova, buben v ruku svou, a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píštalami.

21 I odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, ponevadž slavne zveleben jest; kone i s jezdcem uvrhl do more.

22 Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od more Rudého, a táhli na poušt Sur. I šli tri dni po poušti, a nenalezli vod.

23 A prišedše do Marah, nemohli píti vod z Marah, nebo byly horké; protož nazváno jest jméno jeho Marah.

24 Z té príciny reptal lid na Mojžíše, rka: Co budeme píti?

25 I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin drevo, kteréž jakž uvrhl do vod, ucineny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil.

26 A rekl: Jestliže skutecne poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, a ciniti budeš, což spravedlivého jest pred ocima jeho, a nakloníš uší k prikázaním jeho, a ostríhati budeš všech ustavení jeho: žádné nemoci, kterouž jsem dopustil na Egypt, nedopustím na tebe; nebo já jsem Hospodin, kterýž te uzdravuji.

27 I prišli do Elim, kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm; i rozbili tu stany pri vodách.