Kniha Genesis 2

Posvecení dne sedmého. 4. Pripomenutí napred položených vecí o stvorení. 8. Vzpsání ráje a postavení v nem cloveka. 18. Narízení stavu manželského.

tak dokonána jsou nebesa a zeme, i všecko vojsko jejich.

2 A dokonal Buh dne sedmého dílo své, kteréž delal; a odpocinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl delal.

3 I požehnal Buh dni sedmému a posvetil ho; nebo v nem odpocinul Buh ode všeho díla svého, kteréž byl stvoril, aby ucineno bylo.

4 Tit jsou rodové nebes a zeme, (když stvorena jsou v den, v nemž ucinil Hospodin Buh zemi i nebe),

5 I každé chrastiny polní, dríve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ješte byl nedštil Hospodin Buh na zemi, aniž byl který clovek, ješto by delal zemi.

6 A aniž pára vystupovala z zeme, aby svlažovala všecken svrchek zeme.

7 I ucinil Hospodin Buh cloveka z prachu zeme, a vdechl v chrípe jeho dchnutí života, i byl clovek v duši živou.

8 Štípil pak byl Hospodin Buh ráj v Eden na východ, a postavil tam cloveka, jehož byl ucinil.

9 A vyvedl Hospodin Buh z zeme všeliký strom na pohledení libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostred ráje, i strom vedení dobrého a zlého.

10 (A reka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud delila se, a byla ve ctyri hlavní reky.

11 Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato.

12 A zlato zeme té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin.

13 Jméno pak druhé reky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus.

14 A jméno reky tretí Hiddekel, kteráž tece k východní strane Assyrské zeme. A reka ctvrtá jest Eufrates).

15 Pojav tedy Hospodin Buh cloveka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej delal a ostríhal ho.

16 I zapovedel Hospodin Buh cloveku, rka: Z každého stromu rajského svobodne jísti budeš;

17 Ale z stromu vedení dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z neho jedl, smrtí umreš.

18 Rekl byl také Hospodin Buh: Není dobré cloveku býti samotnému; uciním jemu pomoc, kteráž by pri nem byla.

19 (Nebo když byl ucinil Hospodin Buh z zeme všelikou zver polní, i všecko ptactvo nebeské, privedl je k Adamovi, aby pohledel na ne, jaké by jméno kterému dáti mel; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.

20 I dal Adam jména všechnem hovadum, i ptactvu nebeskému, a všeliké zveri polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by pri nem byla.)

21 Protož uvedl Hospodin Buh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vynal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil telem.

22 A z toho žebra, kteréž vynal z Adama, vzdelal Hospodin Buh ženu, a privedl ji k Adamovi.

23 I rekl Adam: Ted tato jest kost z kostí mých a telo z tela mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.

24 Z té príciny opustí muž otce svého i matku svou, a prídržeti se bude manželky své, i budou v jedno telo.

25 Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestydeli se.