Kniha Exodus 22

Úsudkové Boží pri nekterých vecech.

estliže by kdo ukradl vola aneb dobytce, a zabil by je neb prodal: pet volu navrátí za toho vola, a ctvero dobytcat za to dobytce.

2 (Jestliže by zlodej zastižen byl pri podkopávání a ubit jsa, umrel by: ten, kdo ho ranil, nebude vinen smrtí.

3 Pakli by to ve dne ucinil, smrtí vinen bude.) Bez prodlévání at navrátí; pakli nemá co, prodán bude pro zlodejství své.

4 Jestliže nalezena bude v rukou jeho krádež, bud vul, neb osel, bud dobytce ješte živé, dvénásobne navrátí.

5 Jestliže by kdo spásl pole neb vinici, a vpustil hovado své, aby se páslo na cizím poli: což nejlepšího má na poli svém neb vinici své, tím tu škodu nahradí.

6 Vyšel-li by ohen, a chytilo by se trní, a shorel by stoh neb stojaté obilí neb pole: nahradí ten, kdož zapálil, to, což shorelo.

7 Kdyby nekdo dal schovati bližnímu svému peníze neb nádoby, a bylo by ukradeno z domu muže toho, jestliže nalezen bude zlodej, dvojnásobne navrátí.

8 Pakli nebude zlodej nalezen, tedy postaven bude pán domu toho pred soudce, a prisáhne, že nevztáhl ruky své na vec bližního svého.

9 O všelijakou vec, o niž by byla nesnáz, bud o vola neb osla, dobytce neb roucho, pro všelikou vec ztracenou, když by kdo pravil, že to jest: pred soudce prijde pre obou dvou; ten, kohož oni vinného usoudí, dvojnásobne navrátí bližnímu svému.

10 Jestliže by kdo dal bližnímu svému k chování osla neb vola, neb dobytce a jakékoli hovado, a umrelo by neb ochromelo, neb zajato bylo, že žádný nevidel:

11 Prísaha Hospodinova vkrocí mezi oba, že nevztáhl ruky své k veci bližního svého; a prijme jej v tom pán veci té, a onen nebude povinen navraceti.

12 Pakli by krádeží vzato bylo od neho, navrátiti zase má pánu jeho.

13 Pakli by udáveno bylo, postaví svedka a nebude povinen upláceti toho, což udáveno jest.

14 Kdyby pak nekdo vypujcil neceho od bližního svého, a ochromelo by aneb umrelo v neprítomnosti pána jeho, bez výmluvy navrátí zase.

15 Pakli by pán jeho byl s ním, není povinen platiti, ponevadž bylo za peníze najaté, a prišlo za mzdu svou.

16 Jestliže by kdo namluvil pannu, kteráž není zasnoubena, a spal by s ní: dát jí veno, a vezme ji sobe za manželku.

17 Pakli by otec její nikoli nechtel jí dáti jemu, odváží stríbra podlé obyceje vena panenského.

18 Carodejnici nedáš živu býti.

19 Kdo by koli scházel se s hovadem, smrtí at umre.

20 Kdo by obetoval bohum, krome samému Hospodinu, jako proklatý vyhlazen bude.

21 Príchozímu neuciníš krivdy, aniž utiskneš ho; nebo príchozí byli jste v zemi Egyptské.

22 Žádné vdovy neb sirotka trápiti nebudete.

23 Pakli bez lítosti trápiti je budete, a oni by volali ke mne, vezte, že vyslyším krik jejich.

24 A rozhnevá se prchlivost má, i zbiji vás mecem; a budou ženy vaše vdovy a deti vaši sirotci.

25 Pujcíš-li penez lidu mému chudému, kterýž jest s tebou: nebudeš jemu jako lichevník, aniž ho lichvou obtížíš.

26 Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš.

27 Nebo ten jediný má odev, to jest roucho, jímž prikrývá telo své, a na nemž spí. Když bude volati ke mne, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný.

28 Soudcum nebudeš utrhati, a knížeti lidu svého zloreciti nebudeš.

29 Z hojnosti obilí, a tekutých vecí svých neobmeškáš prvotin obetovati. Prvorozeného z synu svých mne dáš.

30 Tak uciníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mne je dáš.

31 Lid svatý budete mi, a nebudete jísti masa z udáveného na poli; psu je vržete.