Kniha Exodus 34

Obnovení prikázání Božích. 29. Stkvelost a zastírání tvári Mojžíšovy pred lidem.

rekl Hospodin k Mojžíšovi: Vyteš sobe dve dsky kamenné podobné prvním, a napíši na dskách tech slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil.

2 Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitre na horu Sinai, a staneš prede mnou na vrchu hory té.

3 Žádný at nevstupuje s tebou, aniž také kdo vidín bude na vší hore; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hore této.

4 Tedy Mojžíš vytesal dve dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž mu prikázal Hospodin, a vzal v ruku svou dve dsky kamenné.

5 I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: HOSPODIN.

6 Nebo pomíjeje Hospodin tvár jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Buh silný, lítostivý a milostivý, dlouhocekající a hojný v milosrdenství a pravde,

7 Milosrdenství cine tisícum, odpoušteje nepravost a prestoupení i hrích, a kterýž nikoli neospravedlnuje vinného, navštevuje nepravost otcu na synech, a na synech synu do tretího i ctvrtého pokolení.

8 Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu ucinil.

9 A rekl: Prosím, našel-li jsem milost v ocích tvých, Pane, necht jde, prosím, Pán u prostred nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv bud nepravosti naší a hríchu našemu, a mej nás za dedictví.

10 Kterýžto rekl: Aj, já uciním smlouvu prede vším lidem tvým. Uciním divné veci, kteréž nejsou ucineny na vší zemi a ve všech národech, a videti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi,) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, což já uciním s tebou.

11 Zachovej to, což já dnes tobe prikazuji. Aj, já vyženu pred tvárí tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea.

12 Varuj se pak, abys necinil smlouvy s obyvateli zeme té, do kteréž vejdeš, at by nebyli osídlem u prostred tebe.

13 Ale zboríte oltáre jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte.

14 Nebo nebudeš se klaneti Bohu jinému, proto že Hospodin jest, jméno má horlivý, Buh silný, horlivý jest.

15 Nevcházej v smlouvu s obyvateli zeme té, aby když by smilnili, jdouce po bozích svých, a obetovali bohum svým, nepovolali te, a jedl bys z obeti jejich.

16 A abys nebral ze dcer jeho synum svým, i smilnily by dcery jejich, jdouce po bozích svých, a naucily by smilniti syny tvé, jdouce po bozích svých.

17 Bohu slitých neudeláš sobe.

18 Slavnost presnic zachovávati budeš. Za sedm dní jísti budeš chleby nekvašené, jakž jsem prikázal tobe, v cas vymerený mesíce Abib; nebo mesíce toho vyšel jsi z Egypta.

19 Všecko což otvírá život, mé jest, i všeliký samec v dobytku tvém, prvorozený z volu a ovcí.

20 Ale prvorozené osle vyplatíš dobytcetem; pakli bys nevyplatil, šíji zlomíš jemu. Každého prvorozeného z synu svých vyplatíš, aniž ukáží se prede mnou prázdní.

21 Šest dní pracovati budeš, dne pak sedmého prestaneš; v cas orání i žne prestaneš.

22 A uciníš sobe slavnost téhodnu, svátek prvotin žne pšenicné a slavnost klizení po vyjití každého roku.

23 Trikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského pred oblícejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského.

24 Nebo vyvrhu národy od tvári tvé a rozšírím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal pred Hospodinem Bohem svým trikrát v roce.

25 Nebudeš obetovati krve obeti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zustane do jitra obet slavnosti Fáze.

26 Prvotiny prvních úrod zeme své prinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš variti kozelce v mléce matky jeho.

27 I rekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš sobe slova tato; nebo podlé slov tech ucinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem.

28 Byl pak tam s Hospodinem ctyridceti dní a ctyridceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov.

29 I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, (a mel dve dsky svedectví v rukou svých, když sstupoval s hory), nevedel, že by se stkvela kuže tvári jeho, když mluvil s ním.

30 A videl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvela se kuže tvári jeho, a nesmeli pristoupiti k nemu.

31 Ale Mojžíš zavolal jich, a navrátili se k nemu Aron i všecka knížata shromáždení toho, a mluvil Mojžíš s nimi.

32 Potom prišli také k nemu všickni synové Izraelští, jimžto prikázal všecko, což s ním mluvil Hospodin na hore Sinai.

33 Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi, mel zásteru na tvári své.

34 Ale když vcházel Mojžíš pred tvár Hospodina, aby mluvil s ním, odjímal zásteru, dokudž nevyšel. Vyšed pak, mluvil synum Izraelským, což mu bylo rozkázáno.

35 Tedy videli synové Izraelští tvár Mojžíšovu, že se stkvela kuže tvári jeho. A kladl zase Mojžíš zásteru na tvár svou, dokudž nevcházel, aby mluvil s ním.