Kniha Genesis 3

O vprvním hríchu a žalostném pádu cloveka.

ad pak byl nejchytrejší ze všech živocichu polních, kteréž byl ucinil Hospodin Buh. A ten rekl žene: Tak-liž jest, že vám Buh rekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?

2 I rekla žena hadu: Ovoce stromu rajských jíme;

3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostred ráje, rekl Buh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemreli.

4 I rekl had žene: Nikoli nezemrete smrtí!

5 Ale ví Buh, že v kterýkoli den z neho jísti budete, otevrou se oci vaše; a budete jako bohové, vedouce dobré i zlé.

6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i príjemný ocima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.

7 Tedy otevríny jsou oci obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadelali sobe veníku.

8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k vetru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho pred tvárí Hospodina Boha, u prostred stromoví rajského.

9 I povolal Hospodin Buh Adama, a rekl jemu: Kdež jsi?

10 Kterýžto rekl: Hlas tvuj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.

11 I rekl Buh: Kdožt oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z nehožt jsem jísti zapovedel?

12 I rekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.

13 I rekl Hospodin Buh žene: Což jsi to ucinila? I rekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.

14 Tedy rekl Hospodin Buh hadu: Že jsi to ucinil, zlorecený budeš nade všecka hovada a nade všecky živocichy polní; po briše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.

15 Nad to, neprátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potre tobe hlavu, a ty potreš jemu patu.

16 Žene pak rekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a pocínání tvá, s bolestí roditi budeš deti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.

17 Adamovi také rekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžt jsem zapovedel, rka: Nebudeš jísti z neho; zlorecená zeme pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.

18 Trní a bodlácí tobe ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.

19 V potu tvári své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do zeme, ponevadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.

20 Dal pak byl Adam jméno žene své Eva, proto že ona byla máte všech živých.

21 I zdelal Hospodin Buh Adamovi a žene jeho odev kožený, a priodel je.

22 Tedy rekl Hospodin Buh: Aj, clovek ucinen jest jako jeden z nás, veda dobré i zlé; procež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na veky, vyženme jej.

23 I vypustil jej Hospodin Buh z zahrady Eden, aby delal zemi, z níž vzat byl.

24 A tak vyhnal cloveka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní strane s mecem plamenným blýskajícím se, aby ostríhali cesty k stromu života.