Kniha Deuteronomium 2

Pripomenutí toho, co se dálo od Kádesbarne až do porážky krále Seona.

otom obrátivše se, táhli jsme na tu poušt cestou k mori Rudému, jakož mluvil Hospodin ke mne, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý cas,

2 Až mi rekl Hospodin takto:

3 Dosti jste již obcházeli horu tuto, obrattež se k strane pulnocní.

4 A lidu prikaž, rka: Pujdete pres pomezí bratrí svých synu Ezau, kteríž bydlí v Seir. Ackoli budou se vás báti, hledte však pilne,

5 Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z zeme jejich ani šlepeje nožné, proto že v dedictví Ezau dal jsem horu Seir.

6 Pokrmu koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete.

7 Nebo Hospodin Buh tvuj požehnal tobe pri všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš pres poušt velikou tuto; již ctyridceti let Hospodin Buh tvuj byl s tebou, aniž jsi mel v cem nedostatku.

8 A šli jsme od bratrí našich, synu Ezau, kteríž bydlí v Seir, s cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli cestou po poušti Moábské.

9 I rekl mi Hospodin: Neškod Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobe v zemi jejich dedictví, ponevadž synum Lot dal jsem Ar v dedictví.

10 (Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim.

11 Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští ríkali jim Emim.

12 V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a zahladili je pred tvárí svou, a bydlili tu místo nich, jako ucinil Izrael v zemi vládarství svého, kterouž jim dal Hospodin.)

13 Nyní vstanouce, prejdete potok Záred. I prešli jsme potok Záred.

14 Casu pak, v nemž jsme šli z Kádesbarne, až jsme prešli potok Záred, bylo let tridceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken vek mužu bojovných z prostred stanu, jakož jim prisáhl Hospodin.

15 Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setrení jich z prostredku stanu, dokudž nevyhladil jich.

16 I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostredku lidu,

17 Že mluvil Hospodin ke mne, rka:

18 Ty prejdeš dnes pomezí Moábské k mestu Ar,

19 A priblížíš se k synum Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji, nebo nedám tobe v zemi synu Ammon dedictví, ponevadž synum Lotovým dal jsem ji k vládarství.

20 (I ona také držána byla za zemi obru; nebo obrové pred tím bydlili v ní, kterýmž Ammoninští ríkali Zamzomim,

21 Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin pred tvárí jejich, a vešli v dedictví jejich, a bydlili na míste jejich,

22 Jakož ucinil synum Ezau bydlícím v Seir, pro než vyhladil Horejské pred tvárí jejich, i vešli v dedictví jejich, a bydlili na míste jejich až do dnešního dne.

23 Hevejské také, kteríž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští, kteríž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na míste jejich.)

24 Vstanouce, berte se a prejdete potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; zacniž jí vládnouti, a bojuj válecne proti nemu.

25 Dnes pocnu poušteti strach a lekání se tebe na lidi, kteríž jsou pode vším nebem, tak že kterížkoli uslyší povest o tobe, trásti a lekati se budou tvári tvé.

26 I poslal jsem posly z poušte Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s slovy pokojnými, rka:

27 Necht projdu skrze zemi tvou, prímo cestou pujdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo.

28 Pokrmu za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pešky projdu,

29 Jakož mi ucinili synové Ezau, kteríž bydlí v Seir, a Moábští, kteríž bydlí v Ar, dokudž neprejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž Hospodin Buh náš dává nám.

30 Ale nechtel dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho; nebo byl zatvrdil Hospodin Buh tvuj ducha jeho, a ztužil srdce jeho, aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes.

31 (Nebo rekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem pocal v moc dávati tobe Seona i zemi jeho; zacniž jí vládnouti, abys dedicne obdržel zemi jeho.)

32 A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa.

33 I dal jej nám Hospodin Buh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho.

34 Vzali jsme také toho casu všecka mesta jeho, a dali jsme v prokletí lid tech všech mest, i ženy i deti, žádného nepozustavivše.

35 Toliko hovada rozebrali jsme sobe, a koristi z mest, kterýchž jsme dobyli.

36 Od Aroer jenž jest na brehu potoka Arnon, a od mesta, kteréž jest v údolí, až do Galád nebylo mesta, kteréž by ostáti mohlo pred námi; všecka nám dal Hospodin Buh náš.

37 Toliko k zemi synu Ammon nepriblížils se, ani k žádné krajine ležící pri potoku Jabok, ani k mestum na horách, a k žádnému místu, kteréž zapovedel Hospodin Buh náš.