Kniha Deuteronomium 9

Izraelští ne pro svou hodnost do zeme zaslíbené uvedeni; 7. nebo hríchové jejich mnozí a težcí byli.

lyš, Izraeli, ty prejdeš dnes pres Jordán, abys vejda, dedicne vládl národy vetšími a silnejšími, než jsi ty, mesty velikými a ohrazenými až k nebi,

2 Lidem velikým a vysokým, syny Enakovými, o kterýchž víš, a o kterýchž jsi slyšel praviti: Kdo se postaví proti synum Enakovým?

3 Protož veziž dnes, že Hospodin Buh tvuj, kterýž jde pred tebou, jest jako ohen spalující. On vyhladí je, a on sníží je pred tebou; i vyženeš je a vyhladíš je rychle, jakož mluvil tobe Hospodin.

4 Neríkejž v srdci svém, když by je zapudil Hospodin Buh tvuj od tvári tvé, rka: Pro spravedlnost mou uvedl mne Hospodin, abych dedicne obdržel zemi tuto, tak jako pro bezbožnost národu tech Hospodin vyhnal je od tvári tvé.

5 Ne pro spravedlnost svou a pravost srdce svého ty jdeš, abys dedicne obdržel zemi jejich, ale pro bezbožnost národu tech Hospodin Buh tvuj vyhání je od tvári tvé, a aby splnil slovo, kteréž s prísahou zaslíbil otcum tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.

6 Protož veziž, že ne pro spravedlnost tvou Hospodin Buh tvuj dává tobe zemi tu výbornou, abys dedicne držel ji, ponevadž jsi lid tvrdé šíje.

7 Pamatujž a nezapomínej, že jsi k hnevu popouzel Hospodina Boha svého na poušti; hned od toho dne, když jsi vyšel z zeme Egyptské, až jste prišli na místo toto, odporni jste byli Hospodinu.

8 Také i na Orébe popudili jste k hnevu Hospodina, a rozhneval se na vás Hospodin, aby vás shladil.

9 Když jsem vstoupil na horu, abych vzal dsky kamenné, dsky smlouvy, kterouž ucinil s vámi Hospodin, tehdáž jsem trval na hore ctyridceti dní a ctyridceti nocí, chleba nejeda a vody nepije.

10 I dal mi Hospodin dve dsky kamenné, psané prstem Božím, na nichž byla všecka ta slova, kteráž mluvil vám Hospodin na hore z prostredku ohne v den shromáždení.

11 Po skonání pak ctyridceti dnu a ctyridceti nocí dal mi Hospodin dve dsky kamenné, dsky smlouvy.

12 I rekl mi Hospodin: Vstana, sstup rychle odsud, nebo poškvrnil se lid tvuj, kterýž jsi vyvedl z Egypta; sešli brzy s cesty, kterouž jsem jim prikázal, a ucinili sobe slitinu.

13 Mluvil také Hospodin ke mne, rka: Videl jsem lid ten, a jiste lid tvrdošijný jest.

14 Pust mne, at je setru, a zahladím jméno jejich pod nebem, tebe pak uciním v národ vetší a silnejší, nežli jest tento.

15 Tedy obrátiv se, sstoupil jsem s hory, (hora pak horela ohnem), dve dsky smlouvy maje v obou rukou svých.

16 Když jsem pak pohledel a uzrel jsem, že jste zhrešili Hospodinu Bohu vašemu, udelavše sobe tele lité, (brzy jste byli sešli s cesty, kterouž prikázal vám Hospodin):

17 Pochytiv ty dve dsky, povrhl jsem je z obou rukou svých, a polámal jsem je pred ocima vašima.

18 A padna, ležel jsem pred Hospodinem jako i prvé, ctyridceti dní a ctyridceti nocí, chleba nejeda a vody nepije, pro všecky hríchy vaše, kterýmiž jste byli zhrešili, ciníce to, což zlého jest pred ocima Hospodinovýma, a popouzejíce jeho.

19 Nebo bál jsem se prchlivosti a hnevu, kterýmž se byl popudil Hospodin proti vám, aby zahladil vás, a uslyšel mne Hospodin i tehdáž.

20 Na Arona též rozhneval se byl Hospodin náramne, tak že ho zahladiti chtel; tedy modlil jsem se také za Arona téhož casu.

21 Hrích pak váš, kterýž jste byli ucinili, totiž tele, vzav, spálil jsem je ohnem a zdrobil jsem je, tluka je dobre, dokudž nebylo setríno na prach. Potom vsypal jsem prach jeho do potoka, kterýž tekl s té hory.

22 Ano i v Tabbera a v Massah a v Kibrot Hattáve popouzeli jste Hospodina k hnevu.

23 A když vás poslal Hospodin z Kádesbarne, rka: Vstupte a opanujte zemi tu, kterouž jsem vám dal, odporni jste byli reci Hospodina Boha svého, a neverili jste jemu, aniž jste uposlechli hlasu jeho.

24 Odporni jste byli Hospodinu od toho dne, jakž jsem vás poznal.

25 A padna, ležel jsem pred Hospodinem ctyridceti dní a ctyridceti nocí, v nichž jsem rozprostíral se; nebo rekl Hospodin, že vás chce zahladiti.

26 I modlil jsem se Hospodinu, rka: Panovníce Hospodine, nezatracujž lidu svého, a to dedictví svého, kteréž jsi vykoupil velikomocností svou, kteréž jsi vyvedl z Egypta v ruce silné.

27 Rozpomeniž se na služebníky své, Abrahama, Izáka a Jákoba; nepatriž na tvrdost lidu tohoto, na bezbožnost jeho a na hríchy jeho,

28 Aby nerekli obyvatelé zeme té, z níž jsi nás vyvedl: Proto že nemohl Hospodin uvésti jich do zeme, kterouž zaslíbil jim, aneb že je mel v nenávisti, vyvedl je, aby je pobil na poušti.

29 Však oni jsou lid tvuj a dedictví tvé, kteréž jsi vyvedl v síle své veliké a v rameni svém vztaženém.