|
Kniha
Deuteronomium 15
Odpuštení
dluhu. 7. Opatrování chudých. 12. Propouštení koupených. 19. Narízení o
provorozených.
aždého
léta sedmého odpoušteti budeš.
2
Tento pak bude zpusob odpuštení, aby odpustil každý veritel, kterýž rukou svou
pujcil to, cehož pujcil bližnímu svému; nebude upomínati bližního svého aneb
bratra svého, nebo vyhlášeno jest odpuštení Hospodinovo.
3
Cizozemce upomínati budeš, ale to, což bys mel u bratra svého, propustí ruka
tvá.
4
Toliko aby nuzným nekdo nebyl prícinou tvou, ponevadž hojne požehná tobe
Hospodin v zemi, kterouž Hospodin Buh tvuj dá tobe v dedictví, abys jí dedicne
vládl:
5
Jestliže však pilne poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, tak abys
hledel ciniti každé prikázaní toto, kteréž já tobe dnes prikazuji.
6
Hospodin zajisté Buh tvuj požehná tobe, jakož mluvil tobe, tak že budeš moci
pujcovati národum mnohým, tobe pak nebude potreba vypujcovati; i budeš panovati
nad národy mnohými, ale oni nad tebou nebudou panovati.
7
Byl-li by u tebe nuzný nekdo z bratrí tvých, v nekterém meste tvém, v zemi tvé,
kterouž Hospodin Buh tvuj dá tobe, nezatvrdíš srdce svého, a nezavreš ruky své
pred nuzným bratrem svým:
8
Ale štedre otevreš jemu ruku svou, a ochotne pujcíš jemu, jakž by mnoho
potreboval toho, v cemž by nouzi mel.
9
Vystríhej se, aby nebylo neco nepravého v srdci tvém, a rekl bys: Blíží se rok
sedmý, jenž jest rok odpuštení, a bylo by nešlechetné oko tvé k bratru tvému
nuznému, tak že bys neudelil jemu, procež by volal proti tobe k Hospodinu, a
byl by na tobe hrích:
10
Ale ochotne dáš jemu, a nebude srdce tvé neuprímé, když bys dával jemu; nebo
tou prícinou požehná tobe Hospodin Buh tvuj ve všech skutcích tvých a ve všem
díle, k kterémuž bys vztáhl ruku svou.
11
Nebo nebudete bez chudých v zemi vaší; protož prikazuji tobe, rka: Abys ochotne
otvíral ruku svou bratru svému, chudému svému a nuznému svému v zemi své.
12
Jestliže by prodán byl tobe bratr tvuj Žid aneb Židovka, a sloužil by tobe za
šest let, sedmého léta propustíš jej od sebe svobodného.
13
A když jej propustíš svobodného od sebe, nepustíš ho prázdného.
14
Štedre darovati jej budeš dary z dobytka svého, z stodoly a z vinice své; v
cemž požehnal tobe Hospodin Buh tvuj, z toho dáš jemu.
15
A pamatuj, že jsi služebníkem byl v zemi Egyptské, a že te vykoupil Hospodin
Buh tvuj, protož já to dnes tobe prikazuji.
16
Paklit by rekl: Nepujdu od tebe, proto že by te miloval i dum tvuj, a že mu
dobre u tebe,
17
Tedy vezma špici, probodneš ucho jeho na dverích, a bude u tebe služebníkem na
veky. Takž podobne i devce své uciníš.
18
Necht není za težké pred ocima tvýma, když bys ho svobodného propustil od sebe,
nebo dvojnásob více, než ze mzdy nájemník, sloužil tobe šest let; i požehná
tobe Hospodin ve všech vecech, kteréž ciniti budeš.
19
Všeho prvorozeného, což se narodí z skotu tvých neb z bravu tvých, samce
posvetíš Hospodinu Bohu svému. Nebudeš delati prvorozeným volkem svým, a
nebudeš holiti prvorozených ovec svých.
20
Pred Hospodinem Bohem svým budeš je jísti na každý rok na míste, kteréž by
vyvolil Hospodin, ty i celed tvá.
21
Paklit by na nem byla vada, že by kulhavé aneb slepé bylo, aneb melo by
jakoukoli škodlivou vadu, nebudeš ho obetovati Hospodinu Bohu svému.
22
V branách svých budeš je jísti, budto cistý neb necistý, rovne jako srnu aneb
jelena;
23
Toliko krve jeho nebudeš jísti, ale na zem vycedíš ji jako vodu.
|