|
Kniha
Deuteronomium 21
O
cloveku nevedome zabitém. 10. O pojetí ženy zajaté. 15. O prvorozenství, že se
z nemilých na milé prenášeti nemá. 18. O synu zpurném. 22. O pohrbu obešeného
na dreve.
dyž by
nalezen byl zabitý (v zemi, kterouž Hospodin Buh tvuj dává tobe, abys dedicne
vládl jí), ležící na poli, a nebylo by vedíno, kdo by ho zabil,
2
Tedy vyjdou starší tvoji a soudcové tvoji, a meriti budou k mestum, kteráž jsou
vukol toho zabitého.
3
A když nalezeno bude mesto nejbližší toho zabitého, tedy vezmou starší mesta
toho jalovici z stáda, kteréž ješte nebylo užíváno, a kteráž netáhla ve jhu.
4
I uvedou starší toho mesta jalovici tu do údolí pustého, kteréž nikdy nebylo
deláno aneb oseto, a setnou šíji jalovice v tom údolí.
5
Potom pristoupí kneží synové Léví; (nebo je Hospodin Buh tvuj vyvolil, aby
prisluhovali jemu, a požehnání dávali ve jménu Hospodinovu, vedlé jejichž
výpovedi stane všeliká rozepre a každá rána.)
6
Všickni také starší toho mesta, kteríž jsou nejbližší toho zabitého, umyjí ruce
své nad jalovicí statou v tom údolí,
7
A osvedcovati budou, rkouce: Nevylilyt jsou ruce naše krve té, aniž oci naše
videly vražedlníka.
8
Ocist lid svuj Izraelský, kterýž jsi vykoupil, Hospodine, a nepricítej krve
nevinné lidu svého Izraelskému. I bude snata s nich vina té krve.
9
Ty pak odejmeš krev nevinnou z prostredku svého, když uciníš, což pravého jest
pred ocima Hospodinovýma.
10
Když bys vytáhl na vojnu proti neprátelum svým, a dal by je Hospodin Buh tvuj v
ruce tvé, a zajal bys z nich mnohé;
11
Uzríš-li mezi zajatými ženu krásného oblíceje, a zamiluješ ji, tak abys ji sobe
vzal za manželku:
12
Uvedeš ji do domu svého, i oholí sobe hlavu, a obreže nehty své;
13
A složíc roucho své s sebe, v kterémž jest jata, zustane v dome tvém, a plakati
bude otce svého i matky své za celý mesíc; a potom vejdeš k ní, a budeš její
manžel, a ona bude manželka tvá.
14
Paklit by se nelíbila, tedy propustíš ji svobodnou; ale nikoli neprodávej jí za
peníze, ani nekupc jí, ponevadž jsi jí ponížil.
15
Mel-li by kdo dve ženy, jednu v milosti a druhou v nenávisti, a zplodily by mu
syny, milá i nemilá, a byl-li by syn prvorozený nemilé:
16
Tedy když dedice ustavovati bude nad tím, což by mel, nebude moci dáti práva
prvorozenství synu milé pred synem prvorozeným nemilé,
17
Ale prvorozeného syna nemilé pri prvorozenství zustaví, a dá jemu dva díly ze
všeho, což by mel; nebo on jest pocátek síly jeho, jeho jest právo
prvorozenství.
18
Mel-li by kdo syna zpurného a protivného, ješto by neposlouchal hlasu otce
svého a hlasu matky své, a jsa trestán, neuposlechl by jich:
19
Tedy vezmouce ho otec i matka jeho, vyvedou jej k starším mesta svého, k bráne
místa prebývání svého,
20
A reknou starším mesta svého: Syn náš tento, jsa zpurný a protivný, neposlouchá
hlasu našeho, žrác a opilec jest.
21
Tehdy všickni lidé mesta toho uházejí jej kamením a umret; a tak odejmeš zlé z
prostredku svého, a všecken Izrael uslyšíce, báti se budou.
22
Když by kdo zhrešil, že by hoden byl smrti, a byl by odsouzen k ní a povesil
bys ho na dreve:
23
Nezustane pres noc telo jeho na dreve, ale hned v ten den pochováš jej, nebo
zlorecený jest pred Bohem povešený; protož nepoškvrnuj zeme své, kterouž
Hospodin Buh tvuj dává tobe v dedictví.
|