Kniha Deuteronomium 22

Jak se míti pri vecech bližního; 5. též pri odevu, 6. ptácích, 8. stavení 9. a osívání rolí. 13. Úsudek o žene narcené, 22. o cizoložnících a panne porušené.

estliže bys uzrel vola aneb dobytce bratra svého, an bloudí, nepomineš jich, ale privedeš je až k bratru svému.

2 Byt pak nebyl blízký bratr tvuj a neznal bys ho, uvedeš je však do domu svého, a bude u tebe, dokudž by se po nem neptal bratr tvuj, a navrátíš mu je.

3 Tolikéž uciníš s oslem jeho, s odevem jeho, také i se všelikou vecí ztracenou bratra svého, kteráž by mu zhynula; když bys ji nalezl, nepomineš jí.

4 Vida osla bratra svého aneb vola jeho pod bremenem ležící na ceste, nepomineš jich, ale i hned ho s ním pozdvihneš.

5 Žena nebude nositi odevu mužského, aniž se obláceti bude muž v roucho ženské, nebo ohavnost pred Hospodinem Bohem tvým jest, kdožkoli ciní to.

6 Když bys našel hnízdo ptací pred sebou na ceste, na jakémkoli stromu aneb na zemi, s mladými neb vejci, a matka sedela by na mladých aneb na vejcích: nevezmeš matky s mladými,

7 Ale hned pustíš matku a mladé vezmeš sobe, aby tobe dobre bylo, a abys prodlil dnu svých.

8 Když bys stavel dum nový, udelej zabradla vukol strechy své, abys neuvedl viny krve na dum svuj, když by kdo upadl s neho.

9 Neposeješ vinice své smesicí rozlicného semene, aby nebyl poškvrnen užitek semene, kteréž jsi vsel, i ovoce vinice.

10 Nebudeš orati volem a oslem spolu.

11 Neobleceš roucha z rozdílných vecí, z vlny a lnu setkaného.

12 Prýmy zdeláš sobe na ctyrech rozích odevu svého, jímž se odíváš.

13 Když by pojal nekdo ženu, a všel by k ní, a potom mel by ji v nenávisti,

14 A dal by prícinu k recem o ní, v zlou povest ji obláceje a mluve: Ženu tuto vzal jsem, a všed k ní, nenalezl jsem jí pannou:

15 Tedy otec devecky a matka její vezmouce prinesou znamení panenství devecky k starším mesta svého k bráne.

16 A dí otec devecky k starším: Dceru svou dal jsem muži tomuto za manželku, kterýž ji v nenávisti má.

17 A hle, sám prícinu dal recem o ní, mluve: Nenalezl jsem pri dceri tvé panenství, a ted hle, znamení panenství dcery mé. I roztáhnou roucho to pred staršími mesta.

18 Tedy starší mesta toho jmou muže a trestati ho budou,

19 A uloží jemu pokutu sto lotu stríbra, kteréž dají otci devecky, proto že vynesl zlou povest proti panne Izraelské. I bude ji míti za manželku, kteréž nebude moci propustiti po všecky dny své.

20 Jinác byla-li by pravá žaloba ta, a nebylo by nalezeno panenství pri devecce:

21 Tedy vyvedou devecku ke dverím otce jejího, a uházejí ji lidé mesta toho kamením, a umre; nebo dopustila se nešlechetnosti v Izraeli, smilnivši v dome otce svého. Tak odejmeš zlé z prostredku sebe.

22 Kdyby kdo postižen byl, že obýval s ženou manželkou cizí, tedy umrou oni oba dva, muž, kterýž obýval s tou ženou, i žena také; i odejmeš zlé z Izraele.

23 Byla-li by devecka panna zasnoubená muži, a nalezna ji nekdo v meste, obýval by s ní:

24 Vyvedete oba dva k bráne mesta toho, a uházíte je kamením, a umrou, devecka, proto že nekricela, jsuci v meste, a muž proto, že ponížil ženy bližního svého; a odejmeš zlé z prostredku svého.

25 Pakli na poli nalezl by muž devecku zasnoubenou, a násilí jí ucine, obýval by s ní: smrtí umre muž ten sám,

26 Devecce pak nic neuciníš. Nedopustila se hríchu hodného smrti; nebo jakož povstává nekdo proti bližnímu svému a morduje život jeho, tak i pri této veci.

27 Na poli zajisté nalezl ji; kricela devecka zasnoubená, a žádný tu nebyl, kdo by ji vysvobodil.

28 Jestliže by nalezl nekdo devecku pannu, kteráž by zasnoubena nebyla, a vezma ji, obýval by s ní, a byli by postiženi:

29 Tedy dá muž ten, kterýž by obýval s ní, otci devecky padesáte stríbrných, a bude jeho manželka, protože ponížil jí; nebude moci jí propustiti po všecky dny své.

30 Nevezme žádný manželky otce svého, a neodkryje podolka otce svého.