Kniha Deuteronomium 24

Zpráva o manželích, 7. lidokradcích, 8. malomocenství, 10. základu brání. 14. Zápoved o utiskování, 19. a rozkaz o pabercích.

ojal-li by muž ženu a byl by manželem jejím, prihodilo by se pak, že by nenašla milosti pred ocima jeho pro nejakou mrzkost, kterouž by nalezl na ní, i napsal by jí lístek zapuzení a dal v ruku její, a vyhnal by ji z domu svého;

2 A vyjduci z domu jeho, odešla by a vdala se za druhého muže;

3 A ten také muž poslední v nenávisti maje ji, napsal by lístek zapuzení a dal v ruce její, a vyhnal by ji z domu svého; aneb umrel by muž její poslední, kterýž vzal ji sobe za manželku:

4 Nebude moci manžel její první, kterýž ji vyhnal, zase ji vzíti sobe za manželku, když již prícinou jeho poškvrnena jest; nebo ohavnost jest pred Hospodinem. Protož nedopouštej hrešiti lidu zeme, kterouž Hospodin Buh tvuj dává tobe v dedictví.

5 Když by nekdo v nove pojal ženu, nevyjde k boji, aniž na nej vzkládána bude jaká obecní práce; svoboden bude v dome svém za jeden rok, a veseliti se bude s manželkou svou, kterouž pojal.

6 Žádný nevezme v zástave svrchního i spodního žernovu, nebo takový bral by duši v základu.

7 Byl-li by postižen nekdo, že ukradl cloveka z bratrí svých synu Izraelských, a k zisku by sobe jej privedl aneb prodal jej: umre zlodej ten, a odejmeš zlé z prostredku svého.

8 Šetr se pri ráne malomocenství, abys ostríhal pilne a cinil všecko, jakž uciti budou vás kneží Levítové; jakož prikázal jsem jim, ostríhati toho budete a tak ciniti.

9 Pomni na ty veci, které ucinil Hospodin Buh tvuj Marii na ceste, když jste vyšli z Egypta.

10 Pujcil-li bys bližnímu svému neceho, nevejdeš do domu jeho, abys vzal neco v zástave od neho.

11 Ale vne staneš, a clovek, jemuž jsi pujcil, vynese tobe základ svuj ven.

12 Jestliže by pak byl clovek chudý, nebudeš spáti s základem jeho.

13 Bez prodlévání navrátíš jemu zastavenou vec jeho pri západu slunce, aby leže v šatech svých, dobrorecil tobe, a bude to za spravedlnost tobe pred Hospodinem Bohem tvým.

14 Neutiskneš nájemníka chudého a nuzného, tak z bratrí svých jako z príchozích, kteríž jsou v zemi tvé v branách tvých.

15 Na každý den dáš jemu mzdu jeho, prvé nežli by slunce zapadlo; nebo chudý jest, a tím se živí, aby neúpel proti tobe k Hospodinu, a byl by na tobe hrích.

16 Nebudou na hrdle trestáni otcové za syny, ani synové trestáni budou na hrdle za otce, jeden každý za svuj hrích umre.

17 Neprevrátíš soudu príchozímu neb sirotku, ani vezmeš v základu roucha vdovy,

18 Ale pamatuj, že jsi byl služebníkem v Egypte, a že te vykoupil Hospodin Buh tvuj odtud; protož prikazujit, abys cinil toto.

19 Když bys žal obilí své na poli svém, a zapomenul bys tam nekterého snopu, nenavrátíš se, abys jej vzal; príchozímu, sirotku a vdove to bude, aby požehnal tobe Hospodin Buh tvuj pri všelikém díle rukou tvých.

20 Když bys trásl olivy své, nebudeš shledávati po každé ratolesti za sebou; príchozímu, sirotku a vdove to zustane.

21 Když bys sbíral víno na vinici své, nebudeš paberovati jahodek za sebou; príchozímu, sirotku a vdove to bude.

22 Pamatuj, že jsi byl služebníkem v zemi Egyptské; protož prikazujit, abys to cinil.