Kniha Deuteronomium 29

Obnovení smlouvy.

ato jsou slova smlouvy, kteráž prikázal Hospodin Mojžíšovi uciniti s syny Izraelskými v zemi Moábské, mimo onu smlouvu, kterouž ucinil s nimi na Orébe.

2 I svolav Mojžíš všecken lid Izraelský, rekl jim: Vy sami videli jste všecky veci, kteréž ucinil Hospodin pred ocima vašima v zemi Egyptské, Faraonovi, i všechnem služebníkum jeho, i vší zemi jeho,

3 Zkušování veliká, kteráž videly oci tvé, znamení i zázraky ty veliké.

4 A však nedal vám Hospodin srdce k srozumení, a ocí k videní, a uší k slyšení až do tohoto dne.

5 A vedl jsem vás ctyridceti let po poušti, nezvetšela roucha vaše na vás, a obuv vaše neztrhala se na nohách vašich.

6 Chleba jste nejedli, vína a nápoje opojného jste nepili, abyste poznali, že já jsem Hospodin Buh váš.

7 A když jste prišli na toto místo, vytáhl Seon, král Ezebon, a Og, král Bázan, proti nám k boji, a porazili jsme je,

8 A vzali jsme zemi jejich, i dali jsme ji v dedictví pokolení Rubenovu a Gádovu, a polovici pokolení Manassesova.

9 Ostríhejtež tedy slov smlouvy této a cinte je, aby se vám štastne vedlo všecko, což byste cinili.

10 Vy všickni dnes stojíte pred Hospodinem Bohem svým, knížata vaše v pokoleních vašich, starší vaši a úredníci vaši, všickni muži Izraelští,

11 Dítky vaše i ženy vaše, i príchozí vaši, kteríž bydlejí u prostred stanu vašich, i ten, kterýž dríví seká, i ten, kterýž váží vodu,

12 Abyste vešli v smlouvu Hospodina Boha svého, a v prísahu jeho, v kteroužto smlouvu Hospodin Buh tvuj dnes vchází s tebou,

13 Aby te sobe dnes postavil za lid, a on byl tobe za Boha, jakož mluvil tobe, a jakož s prísahou zaslíbil otcum tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.

14 A ne s vámi samými ciním smlouvu tuto a prísahu tuto,

15 Ale i s každým tím, jenž tuto dnes s námi stojí pred Hospodinem Bohem naším, i s tím, jehož není tuto dnes s námi.

16 Nebo vy víte, kterak jsme bydlili v zemi Egyptské, a kterak jsme šli prostredkem tech národu, až jsme naskrze prošli.

17 A videli jste ohavnosti jejich i modly jejich, drevo i kámen, stríbro i zlato, kteréž jest pri nich.

18 Hledtež, at nebývá mezi vámi muže, aneb ženy, aneb celedi, aneb pokolení, jehož by srdce odvrátilo se dnes od Hospodina Boha našeho, a šel by sloužiti bohum tech národu; at nebývá mezi vámi korene plodícího jed a horkost.

19 I stalo by se, že uslyše takový slova zlorecení tohoto, dobrorecil by sobe v srdci svém, rka: Pokoj míti budu, bycht pak i chodil podlé žádosti srdce svého; i pridal by opilou žíznivé.

20 Nechcet Hospodin odpustiti takovému, nebo tehdáž rozpálí se prchlivost Hospodinova a zurivost jeho proti takovému cloveku, tak že pripadne na nej všeliké zlorecení, o kterémž psáno jest v knize této; i vyhladí Hospodin jméno jeho pod nebem.

21 A odloucí jej Hospodin s jeho zlým ode všech pokolení Izraelských, vedlé všech zlorecení smlouvy zapsané v této knize zákona,

22 Tak že rekne vek potomní, synové vaši, kteríž povstanou po vás, i cizozemec, kterýž prijde z zeme daleké, (když uzrí rány zeme této, i neduhy její, kteréž uvedl na ni Hospodin,

23 Sirou a solí vypálenou všecku tu zemi, a že se nemuž síti, ani co vzcházeti, ani jaké byliny rusti na ní, rovne jako na míste, kdež jest podvrácena Sodoma a Gomora, Adama a Seboim, kteréž podvrátil Hospodin v hneve svém a v prchlivosti své),

24 Reknou všickni národové: Proc jest tak ucinil Hospodin zemi této? Kteraký jest to hnev prchlivosti jeho náramné?

25 A bude odpovedíno: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha otcu svých, kterouž ucinil s nimi, když je vyvedl z zeme Egyptské.

26 Nebo odcházejíce, sloužili bohum cizím a klaneli se jim, bohum, kterýchž neznali, kteríž se s nimi také nicímž dobrým nezdelili.

27 I rozhnevala se prchlivost Hospodinova na tu zemi, tak že uvedl na ni všecko zlorecení zapsané v knize této.

28 Protož vyplénil je Hospodin z zeme jejich v hneve, v rozpálení a v prchlivosti veliké, a vyvrhl je do zeme jiné, jakž to ukazuje dnešní den.

29 Veci skryté jsou Hospodina Boha našeho, veci pak zjevené ty jsou naše a synu našich, abychom plnili všecka slova zákona tohoto.