Kniha Deuteronomium 32

Písen Mojžíšova, 48. a predpovedení jemu od Boha smrti jeho.

ozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i zeme výmluvností úst mých.

2 Sstupiž jako déšt naucení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšt na mladistvou trávu, a jako príval na odrostlou bylinu,

3 Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu,

4 Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Buh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v nem, spravedlivý a prímý jest.

5 Ale pokolení prevrácené a zavilé zproneverilo se jemu mrzkostí vlastní svou,jakáž vzdálena jest od synu jeho.

6 Tím-liž jste se odplacovati meli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvuj, kterýž te sobe dobyl? On ucinil tebe a utvrdil te.

7 Rozpomen se na dny staré, považte let každého veku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobe, starcu svých, a povedí tobe.

8 Když dedictví rozdeloval Nejvyšší národum, když rozsadil syny Adamovy, rozmeril meze národum vedlé poctu synu Izraelských.

9 Nebo díl Hospodinuv jest lid jeho, Jákob provazec dedictví jeho.

10 Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vukol vedl jej, vyucil jej, a ostríhal ho, jako zrítedlnice oka svého.

11 Jako orlice ponouká orlicátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje krídla svá, bére je, a nosí je na krídlách svých:

12 Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemcu.

13 Zprovodil jej na vysoká místa zeme, aby jedl úrody polní, a ucinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene pretvrdého,

14 Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtucnejšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšenicných, a cervené víno výborné aby pil.

15 Takž Izrael ztucnev, zpícil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvoritele svého, a zlehcil sobe Boha spasení svého.

16 K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.

17 Obetovali dáblum, ne Bohu, bohum, jichž neznali, novým, kteríž z blízka prišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši.

18 Na skálu, kteráž zplodila te, zapomenul jsi; zapomnel jsi na Boha silného, stvoritele svého.

19 To když videl Hospodin, popudil se hnevem proti synum a dcerám svým,

20 A rekl: Skryji pred nimi tvár svou, podívám se posledním vecem jejich; nebo národ prevrácený jest, synové, v nichž není žádné víry.

21 Onit jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Buh silný, rozhnevali mne svými marnostmi. I ját popudím jich k závisti skrze ty, kteríž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hnevu jich popudím.

22 Nebo ohen zápalen jest v prchlivosti mé, a horeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíre zemi i úrody její, a zapálí základy hor.

23 Shromáždím na ne zlé veci, strely své vystrílím na ne.

24 Hladem usvadnou, a neduhy pálcivými a nakažením morním prehorkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ne s jedem hadu zemských.

25 Mec uvede sirobu vne, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panne, díteti prsí požívajícím i muži šedivém.

26 Ano, rekl bych:Rozptýlím je po koutech, rozkáži prestati mezi lidmi pameti jejich,

27 Bych se pýchy neprítele neobával, aby spatríce to neprátelé jejich, nerekli: Ruka naše nepremožená byla, neucinilt jest Hospodin niceho z tech vecí.

28 Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti.

29 Ó by moudrí byli, rozumelit by tomu, prohlédali by na poslední veci své.

30 Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryc zahnati deset tisícu? Jediné že Buh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.

31 Nebo Buh skála naše není jako skála jejich, což neprátelé naši sami souditi mohou.

32 Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní horkosti plné.

33 Jed draku víno jejich, a jed lítý nejjedovatejšího hada.

34 Zdaliž to není schováno u mne? zapeceteno v pokladnicích mých?

35 Mát jest pomsta a odplata, casemt svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí veci zlé rychle pripadnou na ne.

36 Souditi zajisté bude Hospodin lid svuj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzrí, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemuže.

37 I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž nadeji meli?

38 Z jejichžto obetí tuk jídali, a víno z obetí jejich mokrých píjeli? Nechat vstanou a spomohou vám, necht vám skrejší jest skála ta.

39 Pohledtež již aspon, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha krome mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.

40 Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na veky.

41 Jakž nabrousím ostrí mece svého, a uchopí soud ruka má, uciním pomstu nad neprátely svými, a tem, jenž v nenávisti mne meli, odplatím.

42 Opojím strely své krví, a mec muj sžere maso, a to krví ranených a zajatých, jakž jen zacnu pomsty uvoditi na neprátely.

43 Veselte se pohané s lidem jeho, nebot pomstí krve služebníku svých, a uvede pomstu na neprátely své, a ocistí zemi svou a lid svuj.

44 I prišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písne této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun.

45 A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov tech ke všemu množství Izraelskému,

46 Rekl jim: Priložtež srdce svá ke všechnem slovum, kteráž já dnes osvedcuji vám,a prikažte to synum svým, aby ostríhali všech slov zákona tohoto, a cinili je.

47 Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti meli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnu svých na zemi, kterouž abyste dedicne obdrželi, pujdete pres Jordán.

48 Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, rka:

49 Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatr zemi Kananejskou, kterouž já dávám synum Izraelským právem dedicným.

50 A umreš na vrchu, na kterýž vejdeš, a pripojen budeš k lidu svému, jako umrel Aron, bratr tvuj, na hore recené Hor, a pripojen jest k lidu svému.

51 Nebo jste zhrešili proti mne u prostred synu Izraelských, pri vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvetili mne u prostred synu Izraelských.

52 Pred sebou zajisté uzríš zemi tu, ale tam nevejdeš do zeme té, kterouž dávám synum Izraelským.