Kniha Jozue 2

Vyslání dvou mužu k spatrení Jericha. 2. Nebezpecenství jejich, 23. i navrácení se k Jozue.

oslal pak byl Jozue, syn Nun, z Setim dva muže špehére tajne, rka: Jdete, shlédnete zemi, zvlášt Jericho. I šli a vešli do domu ženy nevestky, jejíž jméno bylo Raab, a odpocinuli tu.

2 Ale jakž oznámeno bylo králi Jericha a povedíno: Aj, muži prišli sem této noci z synu Izraelských, aby shlédli zemi,

3 Tedy poslal král Jericha k Raab, rka: Vyved muže, kteríž prišli k tobe, a vešli do domu tvého, nebo k vyšpehování vší zeme prišli.

4 (Pojavši pak žena ty dva muže, skryla je.) Kteráž odpovedela: Pravda jest, prišlit jsou ke mne muži, ale nevedela jsem, odkud jsou.

5 A když bránu zavírati meli v soumrak, vyšli muži ti, a nevím, kam jsou šli; honte je rychle, nebo dostihnete jich.

6 Ale ona rozkázala jim vstoupiti na strechu, a skryla je v pazderí lneném, kteréž byla skladla na streše.

7 Muži pak vyslaní honili je cestou Jordánskou až k brodum; a zavrína jest brána, jakž vyšli ti, kteríž je honili.

8 Prvé pak, než usnuli špehéri, vstoupila k nim ona na strechu,

9 A rekla mužum tem: Vím, že Hospodin dal vám zemi tuto, nebo pripadl na nás strach váš, tak že oslábli všickni obyvatelé zeme pred tvárí vaší.

10 Slyšeli jsme zajisté, jak vysušil Hospodin vody more Rudého pred tvárí vaší, když jste vyšli z Egypta, a co jste ucinili dvema králum Amorejským, kteríž byli za Jordánem, Seonovi a Ogovi, kteréž jste zahladili jako proklaté.

11 Což když jsme uslyšeli, osláblo srdce naše, aniž zustává více v kom duše pred tvárí vaší, nebo Hospodin Buh váš jest Buh na nebi svrchu, i na zemi dole.

12 Nyní tedy, prosím, prisáhnete mi skrze Hospodina, ponevadž jsem ucinila vám milosrdenství, že i vy uciníte s domem otce mého milosrdenství, a dáte mi znamení jisté,

13 Že budete živiti otce mého i matku mou, bratrí mé i sestry mé a všecko, cožkoli jejich jest, a vysvobodíte duše naše od smrti.

14 I rekli jí muži ti: Duše naše za vás necht jsou na smrt; jestliže však nepronesete reci naší této, takt se jiste stane, že když nám dá Hospodin zemi tuto, tehdy uciníme s tebou milosrdenství a pravdu.

15 Protož spustila je oknem po provazu; nebo dum její byl pri zdi mestské, a na zdi ona bydlila.

16 I rekla jim: Jdete k této hore, aby se nepotkali s vámi, kteríž vás honí, a krejte se tam za tri dni, až se oni zase navrátí, a potom pujdete cestou svou.

17 Tedy rekli muži k ní: Prosti budeme od této prísahy tvé, kterouž jsi zavázala nás,

18 Jestliže, když vejdeme do zeme, neuvážeš provázku tohoto z nití hedbáví cerveného dvakrát barveného v tomto okne, jímž jsi nás spustila, také otce svého a matky své, i bratrí svých, a všeho domu otce svého neshromáždíš-li k sobe do domu.

19 Také kdo by vyšel ven ze dverí domu tvého, krev jeho bude na hlavu jeho, ale my budeme bez viny; a každého toho, kdož bude s tebou v dome, jestliže by se kdo rukou dotekl, krev jeho na hlavy naše pripadni.

20 Jestliže pak proneseš tuto rec naši, budeme prosti od prísahy tvé, kterouž jsi nás zavázala.

21 Odpovedela ona: Necht jest tak, jakž jste rekli. I propustila je a odešli; i uvázala provázek z hedbáví cerveného dvakrát barveného v tom okne.

22 Odšedše pak, prišli na horu, a pobyli tam za tri dni, dokudž se nenavrátili, kteríž je honili; nebo jich hledali ti, kteríž je honili po všech cestách, ale nic nenalezli.

23 Ti pak dva muži sšedše s hory, navrátili se a preplavili se pres Jordán; i prišli k Jozue, synu Nun, a vypravovali jemu všecko, co se s nimi dálo.

24 A rekli k Dalt jest Hospodin v ruce naše všecku zemi, nebo se zdesili všickni obyvatelé zeme tvári naší.