|
Kniha
Jozue 5
Obrezání
synu Izraelských. 10. Slavení Fáze. 12. Prestání manny. 13. Ukázání se andela
muži Božímu Jozue.
talo se
pak, když uslyšeli všickni králové Amorejští, kteríž bydlili za Jordánem k
západu, a všickni králové Kananejští, kteríž bydlili pri mori, že vysušil
Hospodin vody Jordánské pred syny Izraelskými, dokudž ho neprešli: zemdlelo
srdce jejich, aniž zustalo více v nich duše pred tvárí synu Izraelských.
2
Toho casu rekl Hospodin k Udelej sobe nože ostré, a obrež opet syny Izraelské
po druhé.
3
I udelal sobe Jozue nože ostré, a obrezal syny Izraelské na pahrbku Aralot.
4
Tato pak jest prícina, pro kterouž je obrezal Jozue, že všecken lid, kterýž byl
vyšel z Egypta, pohlaví mužského, všickni muži bojovní zemreli byli na poušti
na ceste po vyjití z Egypta.
5
Nebo obrezán byl všecken lid, kterýž byl vyšel, ale žádného z toho lidu, kterýž
se zrodil na poušti, na ceste po vyjití z Egypta, neobrezali.
6
(Nebo ctyridceti let chodili synové Izraelští po poušti, dokudž nezahynul
všecken národ mužu bojovných, kteríž byli vyšli z Egypta, ješto neposlouchali
hlasu Hospodinova, jimžto zaprisáhl Hospodin, že neukáže jim zeme, kterouž s
prísahou zaslíbil dáti otcum jejich, že ji nám dá, zemi oplývající mlékem a
strdí.)
7
Ale syny jejich, kteréž postavil na místo jejich, ty obrezal Jozue, že byli
neobrezaní; nebo žádný jich neobrezoval na ceste.
8
Když pak byl všecken lid obrezán, zustali na míste svém v ležení, dokudž se
nezhojili.
9
I rekl Hospodin k Dnes jsem odjal pohanení Egyptské od vás. A nazval jméno
místa toho Galgal až do tohoto dne.
10
Když pak ležení meli synové Izraelští v Galgala, slavili velikunoc ctrnáctého
dne toho mesíce u vecer, na rovinách Jericha.
11
I jedli z úrod té zeme na zejtrí po velikonoci chleby nekvašené, a pražmu téhož
dne.
12
I prestala manna na zejtrí, když jedli z obilé té zeme, a již více nemeli
synové Izraelští manny, ale jedli z úrod zeme Kananejské toho roku.
13
Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl ocí svých a videl, an
muž stojí naproti nemu, maje v ruce mec dobytý. I šel Jozue k nemu, a rekl
jemu: Jsi-li náš, cili neprátel našich?
14
I odpovedel: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem prišel.
I padl Jozue tvárí svou na zem, a pokloniv se, rekl jemu: Co pán muj chce
mluviti služebníku svému?
15
Tedy odpovedel kníže vojska Hospodinova k Szuj obuv svou s noh svých, nebo
místo, na nemž stojíš, svaté jest. I ucinil tak Jozue.
|