Kniha Jozue 22

Navrácení se pultretího pokolení za Jordán, 10. a nesnáz jejich o nový otlár.

oho casu povolav Jozue Rubenitských, Gáditských a polovice pokolení Manassesova,

2 Rekl jim: Vy jste ostríhali všeho, což prikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinuv, a poslouchali jste hlasu mého ve všem, což jsem prikázal vám.

3 Neopustili jste bratrí svých již za dlouhý cas až do dne tohoto, ale bedlive jste ostríhali prikázaní Hospodina Boha vašeho.

4 Nyní pak již odpocinutí dal Hospodin Buh váš bratrím vašim, jakož mluvil jim; již tedy navratte se a berte se do stanu svých, do zeme vládarství svého, kteréž vám dal Mojžíš, služebník Hospodinuv, pred Jordánem.

5 Toliko hledte pilne zachovávati a plniti prikázaní a zákon, kterýž prikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinuv, a milovati Hospodina Boha svého a choditi po všech cestách jeho, a zachovávajíce prikázaní jeho, prídržeti se ho, a sloužiti jemu celým srdcem svým a celou duší svou.

6 A požehnav jim Jozue, propustil je; i odešli do stanu svých.

7 (Polovici pak pokolení Manassesova dal byl Mojžíš dedictví v Bázan, a druhé polovici jeho dal Jozue s bratrími jejich za Jordánem k západu.) A když je propouštel Jozue do stanu jejich, požehnal jim,

8 A mluvil k nim, rka: S bohatstvím velikým navracujete se do stanu svých a s dobytky velmi mnohými, s stríbrem a zlatem, s medí a železem a rouchem velmi mnohým; rozdeltež se loupeží neprátel svých s bratrími svými.

9 Tedy navracujíce se, odešli synové Rubenovi a synové Gádovi a polovice pokolení Manassesova od synu Izraelských z Sílo, jenž jest v zemi Kananejské, aby šli do zeme Galád, do zeme vládarství svého, v kteréž dedictví obdrželi, vedlé reci Hospodinovy skrze Mojžíše.

10 A prišedše ku pomezí pri Jordánu, kteréž jest v zemi Kananejské, i vzdelali tu synové Rubenovi, a synové Gádovi, a polovice pokolení Manassesova oltár nad Jordánem, oltár veliký ku podivení.

11 Uslyšeli pak synové Izraelští, že praveno bylo: Aj, vystaveli synové Rubenovi a synové Gádovi, a polovice pokolení Manassesova oltár naproti zemi Kananejské, pri pomezi u Jordánu, kdež prešli synové Izraelští.

12 Uslyševše, pravím, synové Izraelští, sešlo se všecko množství jejich do Sílo, aby táhli proti nim k boji.

13 I poslali synové Izraelští k synum Rubenovým a k synum Gádovým a ku polovici pokolení Manassesova do zeme Galád Fínesa, syna Eleazara kneze,

14 A deset knížat s ním, po jednom knížeti z každého domu otcovského, ze všech pokolení Izraelských. (Každý pak z nich byl prední v dome otcu svých v tisících Izraele.)

15 Ti prišli k synum Rubenovým a k synum Gádovým a ku polovici pokolení Manassesova do zeme Galád, a mluvili s nimi, rkouce:

16 Toto praví všecko shromáždení Hospodinovo: Jaké jest to prestoupení, jímž jste prestoupili proti Bohu Izraelskému, odvrátivše se dnes, abyste nešli za Hospodinem, vzdelavše sobe oltár, abyste se protivili dnes Hospodinu?

17 Ješte-liž se nám malá zdá nepravost modly Fegor, od níž nejsme ocišteni až do dnes, procež byla rána v shromáždení Hospodinovu,

18 Že vy pres to odvracujete se dnes, abyste nešli za Hospodinem? I stane se, ponevadž vy dnes odporujete Hospodinu, že on zítra na všecko shromáždení Izraelské rozhevá se.

19 Jestližet jest necistá zeme vládarství vašeho, prejdete do zeme vládarství Hospodinova, v níž prebývá stánek Hospodinuv, a dedictví vezmete mezi námi; toliko proti Hospodinu se nepostavujte, a nebudte odporní nám, stavejíce sobe oltár mimo oltár Hospodina Boha našeho.

20 Zdali Achan syn Záre nedopustil se prestoupení pri veci proklaté? A prišlo rozhnevání na všecko shromáždení Izraelské, a on sám jeden zhrešiv, nezahynul pro svou nepravost sám.

21 I odpovedeli synové Rubenovi a synové Gádovi a polovice pokolení Manassesova, a mluvili s knížaty tisícu Izraelských:

22 Silný Buh Hospodin, silný Buh Hospodin, ont ví, ano sám Izrael pozná, žet jsme ne z zpoury a všetecnosti proti Hospodinu to ucinili, jinác nezachovávejž nás ani dne tohoto.

23 Jiste žet jsme nestaveli sobe oltáre k tomu, abychom se odvrátiti meli a nejíti za Hospodinem, ani k obetování na nem zápalu a obetí suchých, a k obetování na nem obetí pokojných, sic jinác Hospodin sám at to vyhledává.

24 Anobrž radeji obávajíce se té veci, ucinili jsme to, myslíce: Potom mluviti budou synové vaši synum našim, rkouce: Co vám do Hospodina Boha Izraelského?

25 Ponevadž meze položil Hospodin mezi námi a vámi, ó synové Rubenovi a synové Gádovi, Jordán tento, nemáte vy dílu v Hospodinu. I odvrátí synové vaši syny naše od bázne Hospodinovy.

26 Protož jsme rekli: Pricinme se a vzdelejme oltár, ne pro zápaly a obeti,

27 Ale aby byl svedkem mezi námi a vámi, a mezi potomky našimi po nás, k vykonávání služby Hospodinu pred ním zápaly našimi, a obetmi našimi a pokojnými obetmi našimi, a aby nerekli potom synové vaši synum našim: Nemáte dílu v Hospodinu.

28 Protož jsme rekli: Jestliže by potom mluvili nám neb potomkum našim, tedy odpovíme: Vizte podobenství oltáre Hospodinova, kterýž ucinili otcové naši, ne pro zápaly ani obeti, ale aby byl na svedectví mezi námi a vámi.

29 Odstup to od nás, abychom odporovati meli Hospodinu, a odvraceti se dnes a nejíti za Hospodinem, stavejíce oltár k zápalum, k obetem suchým a jiným obetem, mimo oltár Hospodina Boha našeho, kterýž jest pred stánkem jeho.

30 Uslyšev pak Fínes knez a knížata shromáždení a prední z tisícu Izraelských, kteríž s ním byli, slova, kteráž mluvili synové Rubenovi a synové Gádovi a synové Manassesovi, líbilo se jim.

31 I rekl Fínes, syn Eleazara kneze, synum Rubenovým a synum Gádovým, i synum Manassesovým: Nyní jsme poznali, že u prostred nás jest Hospodin, a že jste se nedopustili proti Hospodinu prestoupení toho, a tak vysvobodili jste syny Izraelské z ruky Hospodinovy.

32 Tedy navrátil se Fínes, syn Eleazara kneze, i ta knížata od synu Rubenových a od synu Gádových z zeme Galád do zeme Kananejské k synum Izraelským a oznámili jim tu vec.

33 I líbilo se to synum Izraelským, a dobrorecili Boha synové Izraelští, a již více nemluvili o to, aby táhli proti nim k boji a zkazili zemi, v kteréž synové Rubenovi a synové Gádovi bydlili.

34 Nazvali pak synové Rubenovi a synové Gádovi oltár ten Ed, rkouce: Nebo svedkem bude mezi námi, že Hospodin jest Buh.