Rut

Kniha Rut 1

Elimelech s manželkou Noémi a s syny svými bydlil v zemi Moábské, 3. tam umrel i synové jeho. 6. Noémi pak s nevestou svou Rut navrátila se do Betléma.

talo se pak za casu soudcu, že byl hlad v zemi. I odšel clovek z Betléma Judova, a bydlil pohostinu v krajine Moábské s manželkou svou a se dvema syny svými.

2 Jméno pak muže toho Elimelech, a jméno ženy jeho Noémi, jméno také dvou synu jeho Mahalon a Chelion, Efratejští z Betléma Judova; a prišedše do krajiny Moábské, bydlili tam.

3 Umrel pak Elimelech, muž Noémi; i pozustala ona s obema syny svými.

4 Kteríž pojali sobe ženy Moábské; jméno jedné bylo Orfa a jméno druhé Rut. I bydlili tam témer deset let.

5 Umreli také oni oba dva, Mahalon i Chelion, a zustala žena ta po dvou synech svých a manželu svém.

6 Tedy vstavši ona s nevestami svými, navracela se z krajiny Moábské; nebo slyšela v krajine Moábské, že Hospodin navštívil lid svuj, dav jemu chléb.

7 Vyšedši tedy z místa, na nemž bydlila, a obe nevesty její s ní, daly se na cestu, aby se navrátily do zeme Judské.

8 Rekla pak Noémi obema nevestám svým: Jdete, navratte se jedna každá do domu matky své. Uciniž Hospodin s vámi milosrdenství, jakož jste i vy cinili s mrtvými syny mými i se mnou.

9 Dejž vám Hospodin, abyste nalezly odpocinutí, jedna každá v dome muže svého. I políbila jich, ony pak pozdvihše hlasu svého, plakaly.

10 A rekly jí: Obrátíme se radeji s tebou k lidu tvému.

11 I rekla Noémi: Navratte se, dcerky mé. Proc chcete jíti se mnou? Zdaliž ješte budu míti syny, aby byli vaši muži?

12 Navratte se, dcerky mé, a odejdete, nebot jsem již stará k vdání; nýbrž bych i rekla, že mám nadeji, bych i noci této se vdala a syny zrodila,

13 Zdaž byste na ne cekaly, až by dorostli? Zdaliž tou prícinou meškati se budete, abyste se nemely vdáti? Ne tak, mé dcerky, nebo mé trápení vetší jest nežli vaše, proto že ruka Hospodinova jest proti mne.

14 Ony pak pozdvihše hlasu, opet plakaly. A Orfa políbivši svegruši svou, odešla, Rut pak prídržela se jí.

15 Kteréžto rekla Noémi: Aj, prítelkyne tvá navrátila se k lidu svému a k bohum svým, navratiž se také za ní.

16 Ale Rut rekla: Nenut mne, abych te opustiti a od tebe odjíti mela. Nebo kamž se koli obrátíš, pujdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvuj lid muj, a Buh tvuj Buh muj.

17 Kdekoli umreš, umru, a tu pochována budu. Toto mi ucin Hospodin, a toto pridej, že toliko smrt rozdelí mne s tebou.

18 Tedy viduci, že se na tom ustavila, aby šla s ní, prestala k ní mluviti.

19 I šly obe dve spolu, až prišly k Betlému. I stalo se, že když prišly do Betléma, roznesla se povest o nich po všem meste, a pravili: To-li jest ta Noémi?

20 Jimž ona rekla: Nenazývejte mne Noémi, ríkejte mi Mara; nebo horkostí velikou naplnil mne Všemohoucí.

21 Vyšla jsem plná, ted pak prázdnou mne zase Hospodin privedl. Procež tedy nazýváte mne Noémi, ponevadž mne Hospodin ssoužil, a Všemohoucí mne znuzil?

22 A navrátila se Noémi s Rut Moábskou, nevestou svou; navrátila se pak z krajiny Moábské. I prišly do Betléma, když pocínali žíti jecmene.