Kniha Rut 2

Rut Moábská sbírající klasy na poli Bóza, 8. milsot u neho nalezla.

ela pak Noémi prítele po manželu svém, muže mocného z celedi Elimelechovy, jménem Bóza.

2 I rekla Rut Moábská Noémi: Necht medle jdu na pole sbírati klasu za tím, kdož by mi toho prál. Jížto ona rekla: Jdi, dcero má.

3 Šla tedy, a prišedši, sbírala klasy na poli za ženci. Prihodilo se pak, že prišla na díl pole toho, kteréž prináleželo Bózovi, jenž byl z celedi Elimelechovy.

4 A v tom prišel Bóz z Betléma, a rekl žencum: Hospodin s vámi. Kteríž odpovedeli jemu: Požehnejž tobe Hospodin.

5 I rekl Bóz služebníku svému, kterýž postaven byl nad ženci: Cí jest tato mladice?

6 Odpovedel služebník ten, kterýž postaven byl nad ženci, a rekl: Jest mladice Moábská, kteráž prišla s Noémi z zeme Moábské.

7 A rekla mi: Prosím, necht sbírám a shromažduji klasy mezi snopy za ženci. A prišedši, trvá od jitra až dosavad, krome že na chvilku doma pobyla.

8 Tedy rekl Bóz k Slyš, dcero má, nechod sbírati na jiné pole, aniž odcházej odsud, ale prídrž se ted devek mých.

9 Zustávej na tom poli, na nemž budou žíti, a chod za nimi, nebo jsem prikázal služebníkum svým, aby se tebe žádný nedotýkal. Bude-lit se chtíti píti, jdi k nádobám, a napí se té vody, kteréž by navážili služebníci moji.

10 Tedy ona padla na tvár svou, a schýlivši se k zemi, rekla jemu: Odkudž mi to, že jsem nalezla milost pred tebou, abys se známil ke mne, kteráž jsem cizozemka.

11 Odpovedel Bóz a rekl: O všemt mi oznámeno jest, co jsi koli cinila svegruši své po smrti muže svého, a že opustivši otce svého a matku svou, i zemi, v kteréžs se narodila, šla jsi mezi lid, kteréhožs prvé neznala.

12 Odplatiž tobe Hospodin za skutek tvuj, a budiž mzda tvá dokonalá od Hospodina Boha Izraelského, ponevadž jsi prišla, abys pod krídly jeho doufala.

13 Kterážto rekla: Nalezla jsem milost pred tebou, pane muj, ponevadž jsi mne potešil, a mluvils k srdci devky své, ješto nejsem podobná jedné z devek tvých.

14 Tedy rekl jí Bóz: Když bude cas jísti, pristup sem, a pojez chleba, a omoc skyvu svou v octe. I posadila se pri žencích, a podal jí pražmy; ona pak jedla až do sytosti, a ješte jí zbylo.

15 I vstala, aby sbírala. Prikázal pak Bóz služebníkum svým, rka: Byt pak i mezi snopy sbírala, nezbranujte jí.

16 Nýbrž naschvál jí upouštejte z snopu a nechávejte, at sbírá, a nedomlouvejte jí.

17 Sbírala tedy na poli tom až do vecera, a což sebrala, to vymlátila; i byla témer míra efi jecmene.

18 Kterýž vzavši, prišla do mesta, a videla svegruše její to, což nasbírala. Vynala také a dala jí to, což pozustalo po nasycení jejím.

19 I rekla jí svegruše její: Kdes sbírala dnes, a kdes pracovala? Budiž požehnaný ten, kterýž te prijal. Tedy oznámila svegruši své, u koho pracovala, rkuci: Jméno muže, u kteréhož jsem pracovala dnes, jest Bóz.

20 I rekla Noémi neveste své: Požehnanýt jest od Hospodina, že neprestal milosrdenství svého nad živými i mrtvými. I to ješte k ní rekla Noémi: Blízký prítel náš a z príbuzných našich jest muž ten.

21 Rekla jí také Rut Moábská: I to mi ješte rekl: Celádky mé prídrž se, dokavadž by všeho, což mého jest, nedožali.

22 Tedy rekla Noémi Rut neveste své: Dobré jest tedy, dcero má, abys vycházela s deveckami jeho, at by na jiném poli neco neprekazili.

23 A tak se prídržela Rut devek Bózových, a sbírala klasy, dokudž nesžali jecmene a pšenice, a bydlela u svegruše své.