|
Kniha
Rut 3
Rut
spala u noh Bózových, 15. a od neho šest mer jecmene prinesla.
ekla jí
potom Noémi svegruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati tobe odpocinutí, aby
tobe dobre bylo?
2
Anobrž zdaliž Bóz ten príbuzný náš, s jehož jsi deveckami byla, nebude víti
jecmene na humne noci této?
3
Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno, však tak, aby
nebylo známé muži tomu, prvé než by prestal jísti a píti.
4
A když pujde ležeti, znamenej místo, na kterémž lehne, a prijduc, pozdvihneš
plášte u noh jeho, a tu se položíš; on pak oznámí tobe, co bys mela ciniti.
5
Jížto Rut rekla: Cokoli mi rozkážeš, uciním.
6
Šla tedy na to humno, a ucinila všecko, což jí rozkázala svegruše její.
7
Když pak pojedl Bóz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spáti vedlé
stohu; prišla i ona tiše, a pozdvihši plášte u noh jeho, položila se.
8
A když bylo o pul noci, ulekl se muž ten a zchopil se, a aj, žena leží u noh
jeho.
9
I rekl: Kdo jsi ty? A ona odpovedela: Já jsem Rut, devka tvá. Vztáhni krídlo
plášte svého na devku svou, nebo príbuzný jsi.
10
A on rekl: Požehnaná jsi ty od Hospodina, dcero má. Vetší jsi nyní pobožnosti
dokázala, nežli prvé, že jsi nehledala mládencu bohatých aneb chudých.
11
Protož nyní, dcero má, neboj se; vše, cehož žádáš, uciním tobe, nebo vít všecko
mesto lidu mého, že jsi ty žena šlechetná.
12
A také jest to pravé, že jsem príbuzný tvuj, ale jestit príbuzný bližší nežli
já.
13
Odpociniž tu pres noc, a když bude ráno, jestližet on bude chtíti práva
príbuznosti k tobe užiti, dobre, necht užive. Paklit nebude chtíti práva užiti
k tobe, já právem príbuznosti pojmu tebe, živt jest Hospodin. Spiž tu až do
jitra.
14
A tak spala u noh jeho až do jitra. Potom vstala prvé, nežli by kdo poznati
mohl bližního svého; nebo pecoval Bóz, aby nekdo nezvedel, že prišla žena ta na
humno.
15
A rekl: Prines loktušku, kterouž se odíváš, a drž ji. A když ji držela, nameriv
jí šest mer jecmene, vložil na ni. I vešla do mesta.
16
A prišla k svegruši své. Kteráž rekla: Kdo jsi ty, dcero má? I vypravovala jí
všecko, což jí ucinil muž ten.
17
A rekla: Šest mer techto jecmene dal mi, nebo rekl ke mne: Nenavrátíš se
prázdná k svegruši své.
18
I rekla jí Noémi: Pocekej, dcero má, až porozumíš, jak to padne; nebot neobleví
muž ten, až tu vec dnes k místu privede.
|