1. Samuelova

První Kniha Samuelova 1

O narození Samuele, 24. i jeho Pánu obetování.

yl muž nejaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského.

2 A ten mel dve ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Mela pak Penenna deti, ale Anna nemela detí.

3 I chodíval muž ten z mesta svého každého roku, aby se klanel a obetoval Hospodinu zástupu, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, kneží Hospodinovi.

4 Když pak prišel den, v nemž obetoval Elkána, dal Penenne manželce své, a všechnem synum i dcerám jejím díly.

5 Anne pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavrel byl život její.

6 Presto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavrel byl život její.

7 To když ciníval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala.

8 Tedy rekl jí Elkána muž její: Anna, proc pláceš? A proc nejíš? Proc tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobe lepší nežli deset synu?

9 Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí knez sedel na stolici u vereje chrámu Hospodinova.

10 Ona pak jsuci v horkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi.

11 A ucinila slib, rkuci: Hospodine zástupu, jestliže vzhlédneš na trápení devky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na devku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobe, Hospodine, po všecky dny života jeho, a britva nevejde na hlavu jeho.

12 I stalo se, když se dlouho modlila pred Hospodinem, že Elí pozor mel na ústa její.

13 Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla.

14 Protož rekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystrízvej z vína svého.

15 Odpovedela Anna, rkuci: Nikoli, pane muj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou pred Hospodinem.

16 Neprirovnávejž devky své k žene bezbožné, nebo z velikého myšlení a horkosti své mluvila jsem až dosavad.

17 Jíž odpovedel Elí, rka: Jdiž u pokoji, a Buh Izraelský dejž tobe k prosbe tvé, zac jsi ho prosila.

18 I rekla: Ó by nalezla devka tvá milost pred ocima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tvár její nebyla více smutná.

19 I vstali velmi ráno, a poklonu ucinivše pred Hospodinem, navrátili se, a prišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni.

20 I stalo se po vyplnení dnu, jakž pocala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo rekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu.

21 Šel pak muž ten Elkána se vší celedí svou, aby obetoval Hospodinu obet výrocní a slib svuj.

22 Ale Anna nešla, nebo rekla muži svému: Až odchovám díte, tehdy povedu je, aby ukáže se pred Hospodinem, zustalo tam na veky.

23 I rekl jí Elkána muž její: Ucin, cožt se dobrého vidí, zustan, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zustala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala.

24 Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se trmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; díte pak ješte bylo malé.

25 Tedy zabili volka a privedli díte k Elí.

26 Ona pak rekla: Poslyš mne, pane muj. Jako jest živa duše tvá, pane muj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu.

27 Za toto díte jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbe mé to, cehož jsem prosila od neho.

28 Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýt jest Hospodinu. A ucinil tu poklonu Hospodinu.