První Kniha Samuelova 9

Saul hledaje oslic, 6. k Samuelovi prišel, 14. a od neho vzácne prijat.

yl pak muž z pokolení Beniamin, jménem Cis, syn Abiele syna Seror, syna Bechorat, syna Afia, syna muže Jemini, muž udatný.

2 Ten mel syna jménem Saule, mládence krásného, tak že žádného z synu Izraelských nebylo peknejšího nad nej; od ramene svého vzhuru prevyšoval všecken lid.

3 Byly se pak ztratily oslice Cis, otce Saulova. I rekl Cis Saulovi synu svému: Vezmi i hned s sebou jednoho z služebníku, a vstana, jdi, hledej oslic.

4 A tak šel pres horu Efraim, a prošel až do zeme Salisa, a nic nenalezli; prošli také zemi Sálim, a nic nenalezli. Ješte prešli i zemi Jemini, a nenalezli.

5 Když pak prišli do zeme Zuf, rekl Saul služebníku svému, kterýž byl s ním: Pod, a navratme se, aby otec muj nechaje tech oslic, nemel starosti o nás.

6 Kterýž rekl jemu: Aj, nyní muž Boží jest v meste tomto, a muž ten jest znamenitý; cožkoli praví, všecko se tak stává. Medle, jdeme tam, zdali by oznámil nám cestu naši, kterouž bychom jíti meli.

7 Odpovedel Saul služebníku svému: Aj, pujdeme. Co pak prineseme muži tomu? Nebo jsme chléb vytrávili z pytlíku našich, ani daru nemáme, kterýž bychom prinesli muži Božímu. Což máme?

8 I doložil služebník, odpovídaje Saulovi, a rekl: Hle, nalezl jsem u sebe ctvrt lotu stríbra; to dám muži Božímu, aby nám oznámil cestu naši.

9 (Za starodávna v Izraeli tak ríkával každý, kdož jíti mel raditi se s Bohem: Podte, a pujdeme až k vidoucímu. Nebo ten, kterýž nyní slove prorok, za starodávna sloul vidoucí.)

10 Rekl tedy Saul služebníku svému: Dobrá jest rec tvá, nu, jdemež. I šli do mesta, v kterémž byl muž Boží.

11 A když vcházeli na horu mesta, potkali se s deveckami, vycházejícími vážit vody. I rekli jim: Jest-li zde vidoucí?

12 Kteréž odpovedely jim a rekly: Jest. Hle, a on pred tebou, pospeš tedy; nebo dnes prišel do mesta, proto že obetuje dnes lid na té hore.

13 Hned jakž vejdete do mesta, tedy naleznete ho, prvé než vstoupí na horu k jídlu. Lid zajisté nebude jísti, dokudž on neprijde, nebo on požehná obetí, a potom pozvaní jísti budou. A protož jdete, nebo v tuto chvíli naleznete ho.

14 I šli do mesta. A když vcházeli do prostred mesta, aj, Samuel vycházel proti nim, aby vstoupil na tu horu.

15 Hospodin pak zjevil Samuelovi o jeden den prvé, nežli prišel Saul, rka:

16 V tuto chvíli zítra pošli k tobe muže z zeme Beniamin, kteréhož pomažeš, aby byl vudce lidu mého Izraelského, a vysvobodít lid muj z ruky Filistinských; vzhlédlt jsem zajisté na lid svuj, nebo prišlo volání jeho ke mne.

17 A když Samuel uzrel Saule, rekl jemu Hospodin: Aj, ted ten muž, o kterémž pravil jsem tobe: tent spravovati bude lid muj.

18 Tedy pristoupil Saul k Samuelovi v bráne, a rekl: Ukaž mi, prosím, kde jest tuto dum vidoucího?

19 I odpovedel Samuel Saulovi: Já jsem vidoucí. Vstupiž prede mnou na horu, a budete dnes jísti se mnou; potom ráno propustím te, a cožkoli jest v srdci tvém, oznámím tobe.

20 O oslice pak, kteréžt se ztratily dnes tretí den, nic se nestarej, nebo nalezeny jsou. Ale na koho žádost všeho Izraele? Zdali ne na tebe a na všecken dum otce tvého?

21 I odpovedel Saul a rekl: Zdaliž já nejsem syn Jemini, z nejmenšího pokolení Izraelského? Ano i celed má jest nejchaternejší ze všech celedí pokolení Beniaminova. Procež jsi tedy ke mne mluvil taková slova?

22 A pojav Samuel Saule i služebníka jeho, uvedl je do pokoje, a dal jim místo nejprednejší mezi pozvanými, jichž bylo okolo tridcíti mužu.

23 I rekl Samuel kuchari: Dej sem ten díl, kterýž jsem dal tobe, o kterémžt jsem rekl: Schovej jej obzvláštne.

24 Když tedy prinesl kuchar plece i s tím, což se ho prídrželo, položil Samuel pred Saule, a rekl: Ted, což pozustalo, vezmi sobe, jez; až k této chvíli zajisté zachováno jest to pro tebe, jakž jsem rekl: Lidu jsem pozval. I jedl Saul s Samuelem v ten den.

25 A když sešli s hory do mesta, mluvil s Saulem na vrchní podlaze.

26 Potom vstali velmi ráno. I stalo se, když záre vzcházela, že zavolal Samuel Saule na huru, rka: Vstan, a propustím te. Vstal tedy Saul, a vyšli oba ven, on i Samuel.

27 A když pricházeli na konec mesta, rekl Samuel Saulovi: Rci služebníku, at jde napred, (i šel); ty pak pozastav se málo, ažt oznámím rec Boží.