První Kniha Samuelova 14

Jonata stráž Filistinských pobil, 24. a pust od Saule uložený zrušil.

talo se pak jednoho dne, že rekl Jonata syn Sauluv služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Pod, pujdeme k stráži Filistinských, kteráž jest na oné strane. Ale otci svému toho nepovedel.

2 Saul však zustával na kraji pahrbku pod jabloní zrnatou, kteráž byla v Migron; a lidu, kterýž byl s ním, bylo okolo šesti set mužu,

3 Tolikéž Achiáš syn Achitobuv, bratra Ichabodova, syna Fínesova, syna Elí, kneze Hospodinova v Sílo, kterýž nosil efod. Ale lid nevedel, že by odšel Jonata.

4 Mezi temi pak pruchody, jimiž pokoušel se Jonata prejíti k stráži Filistinských, byla skála príkrá k precházení s této strany, též skála príkrá k precházení s oné strany; jméno jedné Bóses, a jméno druhé Seneh.

5 Jedna skála byla na pulnoci proti Michmas, a druhá na poledne proti Gabaa.

6 I rekl Jonata služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Pod, prejdeme k stráži tech neobrezaných, snad bude Hospodin s námi; nebot není nesnadné Hospodinu zachovati ve mnoze aneb v mále.

7 Odpovedel odenec jeho: Ucin, cožkoli jest v srdci tvém, obrat se, kam chceš; aj, budu s tebou podlé vule tvé.

8 I rekl Jonata: Aj, my jdeme k mužum tem, a ukážeme se jim.

9 Jestliže reknou nám takto: Pockejte, až prijdeme k vám, stujme na míste svém, a nechodme k nim.

10 Pakli by rekli takto: Vstupte k nám, jdeme, nebo vydal je Hospodin v ruku naši. To zajisté nám bude za znamení.

11 Ukázali se tedy oba dva stráži Filistinských. I rekli Filistinští: Hle, Hebrejští lezou z der, v nichž se byli skryli.

12 I mluvili nekterí z stráže té k Jonatovi a k odenci jeho, a rekli: Vstupte k nám, a povíme vám neco. Procež rekl Jonata k odenci svému: Podiž za mnou, nebo je vydal Hospodin v ruku Izraele.

13 A tak lezl ctvermo Jonata a odenec jeho za ním. I padali pred Jonatou, a odenec jeho mordoval je, jda za ním.

14 A to byla porážka první, v níž zbil Jonata a odenec jeho okolo dvadcíti mužu, jako v pul honech rolí dvema volum s záprež.

15 Protož byl strach v tom ležení a na tom poli, i na všem tom lidu; strážní i oni loupežníci desili se též, až se zeme trásla, nebo byla v strachu Božím.

16 A vidouce strážní Saulovi v Gabaa Beniaminove, oznámili, jak množství to naruzno prchá, a vždy více se potírá.

17 Saul pak rekl lidu, kterýž s ním byl: Vyhledejte i hned a zvezte, kdo jest z našich odšel. A když vyhledávali, hle, Jonaty nebylo a odence jeho.

18 I rekl Saul Achiášovi: Postav sem truhlu Boží. (Truhla pak Boží toho casu byla s syny Izraelskými.)

19 I stalo se, když ješte mluvil Saul k knezi, že hrmot, kterýž byl v vojšte Filistinských, více se rozcházel a rozmáhal. Protož rekl Saul knezi: Spust ruku svou.

20 Shromáždili se tedy Saul i všecken lid, kterýž s ním byl, a prišli až k té bitve; a aj, byl mec jednoho proti druhému s hrmotem velmi velikým.

21 Hebrejští pak nekterí byli s Filistinskými prvé, kteríž táhli s nimi polem sem i tam; i ti také obrátili se a stáli pri lidu Izraelském, kterýž byl s Saulem a s Jonatou.

22 Všickni také muži Izraelští, kteríž se skryli na hore Efraim, když uslyšeli, že by utíkali Filistinští, honili je i oni v té bitve.

23 I vysvobodil Hospodin toho dne Izraele. Boj pak protáhl se až do Betaven.

24 A ackoli muži Izraelští utrápili se toho dne, však Saul zavázal lid s prísahou, rka: Zlorecený muž, kterýž by jedl chléb prvé, než bude vecer, a než se pomstím nad neprátely svými. A tak neokusil všecken lid chleba.

25 Všecken pak lid té krajiny šli do lesa, kdež bylo hojnost medu po zemi.

26 A když všel lid do lesa, videl tekoucí med; žádný však nepricinil k ústum svým ruky své, nebo se bál lid té prísahy.

27 Ale Jonata neslyšev, že otec jeho zavazoval lid prísahou, vztáhl hul, kterouž mel v ruce své, a omocil konec její v plástu medu, a obrátil ruku svou k ústum svým; i osvítily se oci jeho.

28 Odpovídaje pak jeden z lidu, rekl: Velikou prísahou zavázal otec tvuj lid, rka: Zlorecený muž, kterýž by jedl chléb dnes, ackoli zemdlel lid.

29 Tedy rekl Jonata: Zkormoutil otec muj lid zeme. Pohledte, prosím, jak se osvítily oci mé, hned jakž jsem okusil malicko medu toho.

30 Cím více kdyby se byl smele najedl dnes lid z loupeží neprátel svých, kterýchž dosáhl? Nebyla-liž by se nyní stala vetší porážka Filistinských?

31 A tak bili toho dne Filistinské od Michmas až do Aialon; i ustal lid náramne.

32 Protož obrátil se lid k loupeži, a nabravše ovcí a volu i telat, zbili je na zemi; i jedl lid se krví.

33 I povedeli Saulovi, rkouce: Aj, lid hreší proti Hospodinu, jeda se krví. Kterýž rekl: Prestoupili jste prikázaní. Privaltež i hned ke mne kámen veliký.

34 Opet rekl Saul: Rozejdete se mezi lid a rcete jim: Privedte ke mne jeden každý vola svého a jeden každý dobytce své, a bíte tuto a jezte, i nebudete hrešiti proti Hospodinu, jedouce se krví. Privedli tedy všecken lid jeden každý vola svého rukou svou té noci a zabíjeli tu.

35 Vzdelal také Saul oltár Hospodinu; to nejprvnejší oltár udelal Hospodinu.

36 Potom rekl Saul: Pustme se po Filistinských v noci, a budeme je loupiti až do jitra, aniž zustavujme z nich koho. Kteríž rekli: Cožt se koli vidí za dobré, ucin. Ale knez rekl: Pristupme sem k Bohu.

37 I tázal se Saul Boha: Pustím-li se za Filistinskými? Dáš-li je v ruku Izraelovu? I neodpovedel mu v ten den.

38 Protož rekl Saul: Pristupujte sem všecka knížata lidu, a vyzvezte a vyhledejte, kdo se jest dopustil dnes hríchu nejakého?

39 Nebo živt jest Hospodin, kterýž vysvobozuje Izraele, že byt pak i na Jonatovi synu mém to bylo, smrtí umre. I neodpovedel jemu žádný ze všeho lidu.

40 Rekl také všemu Izraelovi: Budte vy na jedné strane, já pak a Jonata syn muj budeme na druhé strane. Odpovedel lid Saulovi: Ucin, cožt se za dobré vidí.

41 Protož rekl Saul Hospodinu Bohu Izraelskému: Ukaž spravedlive. I prišlo na Jonatu a Saule, lid pak z toho vyšel.

42 I rekl Saul: Vrzte los mezi mnou a mezi Jonatou synem mým. A postižen jest Jonata.

43 Rekl tedy Saul Jonatovi: Povez mi, co jsi ucinil? I povedel mu Jonata a rekl: Toliko jsem okusil malicko medu koncem holi, kterouž jsem mel v ruce své, a aj, proto-liž mám umríti?

44 Odpovedel Saul: Toto ucin mi Buh a toto pridej, že smrtí umreš, Jonato.

45 I rekl lid Saulovi: Což tedy umríti má Jonata, kterýž ucinil vysvobození toto veliké v Izraeli? Odstup to, živt jest Hospodin, že nespadne vlas s hlavy jeho na zemi, ponevadž s pomocí Boží ucinil to dnes. I vyprostil lid Jonatu, tak aby nebyl usmrcen.

46 Tedy odtáhl Saul od Filistinských; Filistinští také navrátili se k místu svému.

47 Saul pak uvázav se v království nad Izraelem, bojoval vukol se všemi neprátely svými, s Moábskými a s syny Ammon, a s Edomem, i s králi Soba, a s Filistinskými; a kamž se koli obracel, ukrutnost provodil.

48 Sebrav také vojska, porazil Amalecha, a vysvobodil Izraele z ruky zhoubcu jeho.

49 Byli pak synové Saulovi: Jonata a Jesui a Melchisua; a jména dvou dcer jeho, jméno prvorozené Merob, jméno pak mladší Míkol.

50 A jméno manželky Saulovy Achinoam, dcera Achimaasova; jméno pak hejtmana vojska jeho Abner, syn Ner, strýce Saulova.

51 Nebo Cis byl otec Sauluv, a Ner otec Abneruv, syn Abieluv.

52 Byla pak válka veliká s Filistinskými po všecky dny Saulovy, protož kohožkoli Saul videl muže silného, a kohokoli udatného, bral ho k sobe.