První Kniha Samuelova 17

Boj Filistinských s Izraelskými, 17. a poražení pyšného Goliáše.

sebrali Filistinští vojska svá k boji, a shromáždili se u Socho, kteréž jest Judovo, a položili se mezi Socho a Azeka na pomezí Dammim.

2 Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitve proti Filistinským.

3 I stáli Filistinští na hore s strany jedné, a Izraelští stáli na hore s strany druhé, a údolí bylo mezi nimi.

4 I vyšel muž bojovník z vojska Filistinského, Goliáš jménem, z Gát, zvýší šesti loket a dlani.

5 Lebka pak ocelivá na hlave jeho, a v pancír brnený byl oblecen, kterýžto pancír vážil pet tisíc lotu oceli.

6 Též plechovice ocelivé byly na nohách jeho, a pavéza ocelivá mezi rameny jeho.

7 A drevo u kopí jeho jako vratidlo tkadlcovské, železo pak ostré kopí jeho vážilo šest set lotu železa; a ten, kterýž nosil bran jeho, šel pred ním.

8 I postavil se, a volal na vojska Izraelská, rka k nim: Nac jste to vyšli, vojensky se sšikovavše? Zdaliž já nejsem Filistinský, a vy služebníci Saulovi? Vyberte z sebe muže, kterýž by sstoupil ke mne.

9 Jestližet mi bude moci odolati a zabije mne, tedy budeme služebníci vaši; paklit já premohu jej a zabiji ho, budete vy služebníci naši, a sloužiti budete nám.

10 Pravil také ten Filistinský: Já jsem dnes zhanel vojska Izraelská. Vydejtež mi muže, abychom se bili spolu.

11 A když uslyšel Saul i všecken Izrael slova Filistinského taková, ulekli se a báli se velmi.

12 David pak ten syn muže Efratejského z Betléma Judova, (jehož jméno Izai, kterýž mel osm synu, a již se byl sstaral za dnu Saule, priblíživ se k lidem sešlým.

13 Tri také synové Izai starší šedše, táhli na vojnu s Saulem. Jména tech trí synu jeho, kteríž byli šli k boji: Eliáb prvorozený, a druhý po nem Abinadab, tretí pak Samma.

14 Ale David byl nejmladší. A tak ti tri synové starší odešli s Saulem).

15 David tedy odšel od Saule a navrátil se, aby pásl stádo otce svého v Betléme.

16 I pricházel ten Filistinský ráno a vecer, a stavel se po ctyridceti dní.

17 Tedy rekl Izai Davidovi synu svému: Vezmi i hned pro bratrí své efi pražmy této a deset chlebu techto, a bež do vojska k bratrím svým.

18 A deset syrecku mladých techto doneseš hejtmanu, a navštíve bratrí své, pozdravíš jich, a základ jejich vyzdvihneš.

19 Saul pak i oni, i všickni muži Izraelští byli v údolí Elah, bojujíce proti Filistinským.

20 A tak vstav David tím raneji a zanechav stáda pri strážném, vzal to a šel, jakž mu byl prikázal Izai. I prišel až k šancum, a aj, vojsko vycházelo do šiku a kricelo k bitve.

21 I sšikovali se Izraelští, ano i Filistinští, vojsko proti vojsku.

22 Protož David zanechav bremene, kteréž s sebe složil u strážného pri bremeních, bežel do vojska; a když prišel, tázal se bratrí svých, jak se mají.

23 A když on s nimi mluvil, aj, muž bojovník jménem Goliáš, Filistinský z Gát, vycházel z vojska Filistinských a mluvil jako i prvé; což slyšel i David.

24 Všickni pak muži Izraelští, jakž uzreli toho muže, utíkali pred tvárí jeho, a báli se náramne.

25 I mluvili Izraelští mezi sebou: Videli-li jste toho muže, kterýž vyšel? Nebo aby pohanení uvedl na Izraele, vyšel. Kdož by ho zabil, zbohatí ho král bohatstvím velikým, a dceru svou dá jemu, i dum otce jeho osvobodí v Izraeli.

26 I mluvil David mužum, kteríž stáli u neho, a rekl: Co bude dáno muži tomu, kterýž by zabil toho Filistinského a odjal pohanení od Izraele? Nebo kdo jest Filistinský neobrezaný ten, že pohanení uvodí na vojsko Boha živého?

27 Odpovedel jemu lid v táž slova, rka: To bude dáno muži, kterýž by ho zabil.

28 A uslyšev Eliáb, bratr jeho nejstarší, že mluví s temi muži, rozhneval se Eliáb velmi na Davida, a rekl: Proc jsi sem prišel? A komus nechal kolikasi tech ovec na poušti? Známt já pýchu tvou a zlost srdce tvého, žes prišel dívati se bitve.

29 I rekl David: Což jsem pak ucinil? Zdaž mi nebylo poruceno?

30 Tedy šel od neho k jinému, jehož se tázal jako i prvé. I odpovedel jemu lid tak jako i prvé.

31 A tak roznesla se slova, kteráž mluvil David, a oznámili je Saulovi. Kterýžto povolal ho.

32 I rekl David Saulovi: Necht se neleká srdce cloveka pro neho; služebník tvuj pujde a bude se bíti s Filistinským tímto.

33 Ale Saul rekl Davidovi: Nebudeš moci jíti proti Filistinskému tomu, abys se potýkal s ním; nebo mládencek jsi, on pak jest muž bojovný od mladosti své.

34 Odpovedel David Saulovi: Služebník tvuj pastýrem byl stáda otce svého, a když pricházel lev aneb nedved, a bral dobytce z stáda,

35 Já dostihal jsem ho a bil jsem jej, a vydíral jsem je z hrdla jeho. Pakli se na mne oboril, tedy ujma ho za celist, bil jsem jej, až jsem ho i zabil.

36 I lva i nedveda zabil služebník tvuj; budet tedy Filistinský neobrezanec ten jako který z nich, nebo zhanel vojska Boha živého.

37 Rekl také David: Hospodin, kterýž vytrhl mne z moci lva a z moci nedveda, ont mne vytrhne z ruky Filistinského tohoto. Tedy rekl Saul Davidovi: Jdi, a Hospodin budiž s tebou.

38 I dal Saul obléci Davida v šaty své, a vstavil lebku ocelivou na hlavu jeho, a oblékl ho v pancír.

39 Pripásal také David mec jeho na ty šaty jeho, a chtel jíti, ale že tomu nezvykl, protož rekl David Saulovi: Nemohut v tom jíti, nebo jsem neprivykl. I složil to David s sebe.

40 A vzav hul svou do ruky své, vybral sobe pet kamenu hladkých z potoku, a vložil je do mošnicky pastýrské, kterouž mel, totiž do pytlíku, a prak svuj v ruce nesl, a priblížil se k Filistinskému.

41 Bral se také i Filistinský, jda a približuje se k Davidovi, a muž ten, kterýž nesl bran jeho, šel pred ním.

42 A když pohledel Filistinský a uzrel Davida, pohrdal jím, proto že byl mládencek, a ryšavý, a krásného vzezrení.

43 I rekl Filistinský Davidovi: Což jsem pes, že jdeš proti mne s holí? A zlorecil Filistinský Davidovi skrze bohy své.

44 Rekl také Filistinský Davidovi: Pod ke mne, a dámt telo tvé ptákum nebeským a šelmám zemským.

45 Odpovedel David Filistinskému: Ty jdeš ke mne s mecem a s kopím a s pavézou, ale já k tobe jdu ve jménu Hospodina zástupu, Boha vojsk Izraelských, kterémuž jsi ty utrhal.

46 Dnešního dne zavre te Hospodin v ruku mou, a zabiji te, a setnu hlavu tvou s tebe, a vydám tela vojska Filistinského dnes ptákum nebeským a šelmám zemským, a pozná všecka zeme, žet jest Buh v Izraeli.

47 A zvít všecko shromáždení toto, že ne mecem ani kopím vysvobozuje Hospodin; (nebo Hospodinuv jest boj), protož vydát vás v ruce naše.

48 Stalo se pak, že když vstal ten Filistinský, a šel, približuje se proti Davidovi, pospíšil i David a bežel proti Filistinskému, aby se s ním potýkal.

49 V tom David vztáh ruku svou k mošnicce, vynal z ní kámen, kterýmž hodil z praku, a uderil Filistinského v celo jeho tak, že kámen uvázl v cele jeho. I padl tvárí svou na zem.

50 A tak premohl David Filistinského prakem a kamenem, a uderiv Filistinského, zabil jej, ackoli David žádného mece v ruce nemel.

51 A pribeh David, stál nad Filistinským. Potom pochytiv mec jeho, dobyl ho z pošvy a zabil jej, a stal jím hlavu jeho. To vidouce Filistinští, že umrel nejsilnejší jejich, utíkali.

52 A protož vstavše muži Izraelští a Judští, zkrikli a honili Filistinské, až kde se vchází do údolí, a až k branám Akaron. I padali, raneni jsouce, Filistinští po ceste k Saraim, až do Gát a až do Akaron.

53 A navrátivše se synové Izraelští od honení Filistinských, vzebrali tábor jejich.

54 Potom David vzav hlavu toho Filistinského, prinesl ji do Jeruzaléma, a odení jeho složil v stanu svém.

55 Tehdáž pak, když videl Saul Davida jdoucího proti tomu Filistinskému, rekl Abnerovi hejtmanu vojska: Abner, cí jest syn ten mládencek? Odpovedel Abner: Jako jest živa duše tvá, králi, že nevím.

56 Ale král rekl: Zeptej ty se, cí jest syn mládenec ten.

57 Když se pak vracoval David od zabití Filistinského toho, pojav ho Abner, privedl jej pred Saule, an drží hlavu Filistinského v ruce své.

58 I rekl jemu Saul: Cí jsi syn, mládence? Odpovedel David: Syn služebníka tvého Izai Betlémského.