První Kniha Samuelova 20

Jednání Jonatovo s Davidem 25. i s Saulem 35. a jejich rozjití.

tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, prišel a mluvil pred Jonatou: Což jsem ucinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hrích muj pred otcem tvým, že hledá bezživotí mého?

2 Kterýž rekl jemu: Odstup to, neumreš. Aj, necinít otec muj niceho ani velikého ani malého, cehož by se mi nesveril. Jak by tedy otec muj tajil to prede mnou! Nenít toho.

3 Nadto prisáhl také David, (to promluviv: Dobret ví otec tvuj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Necht neví o tom Jonata, aby nemel zámutku). Nýbrž jiste, živt jest Hospodin, a živat jest duše tvá, že sotva jest krocej mezi mnou a mezi smrtí.

4 Odpovedel Jonata Davidovi: Povez, cehokoli žádáš, a uciním tobe.

5 I rekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novmesíce, kdyžto já mám obycej sedati s králem k jídlu; protož propust mne, a skryji se na poli až do tretího vecera.

6 Jestliže by se zvláštne na mne ptal otec tvuj, rekneš: Prosil mne velice David, aby sbehl do Betléma mesta svého; nebo obet výrocní tam míti má všecka jeho rodina.

7 Rekne-lit: Dobre, pokoj služebníku tvému; paklit se rozzlobí, vez, žet se doplnila zlost jeho.

8 A tak uciníš milosrdenství s služebníkem svým, ponevadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Paklit jest na mne nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proc bys mne vodil?

9 I rekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-lit to jistotne, že by se doplnila zlost otce mého, aby prišla na te, zdaliž neoznámím tobe toho?

10 Rekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobe otec tvuj neco tvrde?

11 Odpovedel Jonata Davidovi: Pod, vyjdeme na pole. I vyšli oba na pole.

12 Opet rekl Jonata Davidovi: Hospodin Buh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto casu zítra neb pozejtrí, an bude dobre s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobe, a neoznámím-lit),

13 Toto ucin Hospodin Jonatovi a toto pridej. Paklit se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takét i to zjevím tobe a propustím te; i pujdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým.

14 A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neuciníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bycht i umrel,

15 Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na veky, zvlášte tehdáž, když Hospodin vypléní neprátely Davidovy, jednoho každého se svrchku zeme.

16 A tak ucinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, rka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky neprátel Davidových.

17 Ješte i prísahou zavázal Jonata v lásce odmenné k sobe Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval.

18 I rekl mu Jonata: Zítra bude novmesíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé.

19 Do tretího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a prijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných.

20 A já tri strely vystrelím po strane k nemu, smeruje sobe k cíli.

21 Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej strely. Jestliže proste reknu služebníku: Hle, strely za tebou blíže sem, prines je, tedy prid, nebo jest pokoj tobe, a nenít žádného nebezpecenství, živt jest Hospodin.

22 Pakli takto reknu pacholeti: Hle, strely jsou pred tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil te Hospodin.

23 Reci pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svedek bude mezi mnou a mezi tebou až na veky.

24 A tak skryl se David na poli. Byl pak novmesíce, i sedl král za stul k jídlu.

25 A sedel král na stolici své, jakž obycej mel, na stolici u steny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zustalo prázdné.

26 A však toho dne Saul nic neríkal, nebo myslil: Neco se mu prihodilo, bud že cistý jest neb necistý.

27 Stalo se pak nazejtrí, druhého dne novmesíce, že opet prázdné bylo místo Davidovo. I rekl Saul Jonatovi synu svému: Proc neprišel syn Izai ani vcera ani dnes k jídlu?

28 Odpovedel Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma.

29 A rekl: Odpust mne, prosím, nebo obet má míti rodina naše v meste, a bratr muj sám rozkázal mi prijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost pred ocima tvýma, necht se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratrí své. Tou prícinou neprišel k stolu královskému.

30 I rozhneval se Saul náramne na Jonatu, a rekl jemu: Synu prevrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobe syna Izai k hanbe své, i k hanbe a lehkosti matky své?

31 Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevnen ty, ani království tvé. Protož hned pošli a prived jej ke mne, nebt jest hoden smrti.

32 Odpovedel Jonata Saulovi otci svému, a rekl jemu: Proc má umríti? Což jest ucinil?

33 I hodil Saul kopím na nej, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida,

34 Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hnevem, a nejedl toho druhého dne novumesíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehcil otec jeho.

35 Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k casu uloženému Davidovi, a pachole malé s ním.

36 Tedy rekl pacholeti svému: Bež a shledej strely, kteréž já vystrelím. I beželo pachole, a on strílel daleko pred nej.

37 Když pak prišlo pachole až k cíli, k nemuž strílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a rekl: Zdaliž není strely pred tebou tam dále?

38 Opet volal Jonata za pacholetem: Rychle pospeš, nestuj. A tak sebravši pachole Jonatovo strely, vrátilo se k svému pánu.

39 (Pachole pak nic nevedelo, toliko Jonata a David vedeli, co se jedná.)

40 I dal Jonata bran svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a rekl jemu: Jdi, dones do mesta.

41 A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvár svou k zemi, poklonil se trikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.

42 I rekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobe oba prisáhli ve jménu Hospodinovu, rkouce: Hospodin budiž svedkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, necht trvá až na veky. (20:43) A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do mesta.