První Kniha Samuelova 25

O smrti Samuelove, 2. a o Nábalovi, 14. i Abigail žene jeho.

ezi tím umrel Samuel. A shromáždil se všecken Izrael, i plakali ho, a pochovali jej v dome jeho v Ráma. Ale David vstav, šel na poušt Fáran.

2 Clovek pak nejaký byl v Maon, kterýž statek svuj mel na Karmeli. A byl clovek ten možný velmi, nebo mel tri tisíce ovec a tisíc koz, a tehdáž rovne strihl ovce své na Karmeli.

3 Muže pak toho jméno Nábal, a jméno ženy jeho Abigail. A byla žena ta opatrná a krásné tvári, ale muž její byl tvrdý a zlých povah, a byl z rodu Kálefova.

4 Protož uslyšav David na poušti, že by Nábal strihl ovce své,

5 Poslal deset služebníku, a rekl David tem služebníkum: Vstupte na Karmel, a jdete k Nábalovi, a pozdravte ho slovem mým prátelsky.

6 A rcete jemu takto: Zdráv bud, a pokoj tobe, pokoj domu tvému, i všemu, což máš, pokoj.

7 Slyšel jsem, že máš strižce, a pastýri tvoji bývali s námi; neucinili jsme jim žádné krivdy, aniž jim co zhynulo po všecky dny, v nichž byli na Karmeli.

8 Ptej se služebníku svých, a povedí tobe. Nyní tedy necht naleznou mládenci milost pred ocima tvýma, nebo v den veselý prišli jsme; dej, prosím, což máš pred rukama, služebníkum svým a synu svému Davidovi.

9 Prišedše tedy mládenci ti Davidovi, mluvili Nábalovi podlé všech slov techto jménem Davidovým, a umlkli.

10 Odpovedel pak Nábal služebníkum Davidovým a rekl: Kdo jest David? A kdo syn Izai? Mnohote nyní služebníku, kteríž se odtrhují jeden každý od pána svého.

11 Ano, vezmu já chléb svuj, a vodu svou a pokrmy své, kteréž jsem pripravil strižcum svým, a dám je tem lidem, kterýchž neznám, ani vím, odkud jsou?

12 A obrátivše se služebníci Davidovi na cestu svou, navrátili se, a prišedše, oznámili jemu všecka slova ta.

13 I rekl David mužum svým: Pripaš každý mec svuj. Kteríž když pripásali jeden každý mec svuj, pripásal také David mec svuj, a šlo za Davidem okolo ctyr set mužu, dve ste pak pozustalo u bremen.

14 A v tom Abigail, žene Nábalove, oznámil mládenec jeden z služebníku, rka: Aj, poslal David posly s poušte, aby pozdravili pána našeho, ale on je ukrikal;

15 Ješto muži ti prospešní nám byli velice, ani nám neucinili krivdy, aniž nám co zhynulo, když jsme bývali s nimi na poli.

16 Místo zdi byli nám v noci i ve dne po všecky dny, dokudž jsme s nimi byli, pasouce stáda.

17 Protož nyní pomysl a viz, co bys mela ciniti, nebot již zlé veci hotové jsou na pána našeho i na všecken dum jeho; on pak jest tak zlobivý, že s ním nelze ani mluviti.

18 Tedy pospíšila Abigail, a vzala dve ste chlebu, a dve kožené láhvice vína, a pet ovcí pripravených, a pet mer pražmy, a sto sušených hroznu, a dve ste hrud fíku sušených, a vložila to na osly.

19 I rekla služebníkum svým: Jdetež napred, a já za vámi pujdu. Ale muži svému Nábalovi neoznámila.

20 I stalo se, že vsedši na osla, sjíždela po stráni s hory, a aj, David a muži jeho sstupovali proti ní, a potkala se s nimi.

21 (David pak byl rekl: Jiste nadarmo jsem ostríhal všeho, což on mel na poušti, tak že nic nezahynulo ze všeho, což má; nebo mi se odplatil zlým za dobré.

22 Toto ucin Buh neprátelum Davidovým a toto pridej, jestliže zanechám do jitra ze všeho, což má, až do toho, kterýž mocí na stenu.)

23 Tedy uzrevši Abigail Davida, rychle ssedla s osla, a padla pred Davidem na tvár svou, a poklonila se až k zemi.

24 A padši k nohám jeho, rekla: Na mne, pane muj, ta nepravost. Protož necht mluví, prosím, služebnice tvá v uši tvé, a vyslyš slova devky své.

25 Necht se neobrací, prosím, pán muj myslí svou za mužem tím bezbožným Nábalem; nebo jakéž jest jméno jeho, takovýž jest. Nábal jméno jeho jest, a bláznovství jest pri nem. Já pak služebnice tvá nevidela jsem služebníku pána mého, kteréž jsi byl poslal.

26 Protož nyní, pane muj, živt jest Hospodin, a živat jest duše tvá, že te tobe zbránil Hospodin vylíti krve, a abys nemstil sám sebe. A protož nyní budtež jako Nábal neprátelé tvoji, a ti, kteríž hledají zlého pánu mému.

27 Ted pak dar tento, kterýž prinesla devka tvá pánu svému, necht jest dán služebníkum, kteríž chodí za pánem mým.

28 Odpust, prosím, provinení devce své, nebot jiste vzdelá Hospodin pánu mému dum stálý, ponevadž boje Hospodinovy pán muj vede, a nic zlého se nenalézá pri tobe až posavad.

29 A byt i povstal clovek, aby te stihal a hledal bezhrdlí tvého, budet však duše pána mého svázána v svazku živých u Hospodina Boha tvého, duši pak neprátel tvých jako z praku pryc zahodí.

30 A když uciní Hospodin pánu mému dobre podlé toho všeho, jakž zaslíbil tobe, a prikážet, abys byl vudcím nad Izraelem:

31 Tedy nebude to k zviklání ani k urážce srdce pánu mému, jako když by vylil krev bez príciny, aneb když by se mstil pán muj. Když tedy uciní dobre Hospodin pánu mému, rozpomen se na devku svou.

32 I rekl David k Abigail: Požehnaný Hospodin Buh Izraelský, že te poslal dne tohoto mne v cestu;

33 A požehnaná rec tvá, i ty požehnaná, že jsi zdržela mne dnes, abych nevylil krve a nemstil sám sebe.

34 A jiste, jako živ jest Hospodin Buh Izraelský, kterýž mi zbránil, at bych zle necinil, že kdybys nebyla pospíšila a nevyšla mi v cestu, nebyl by zustal Nábalovi do jitra ani mocící na stenu.

35 I prijal David z ruky její, což byla prinesla jemu, a rekl jí: Jdiž v pokoji do domu svého. Pohled, uslyšel jsem prosbu tvou, a vážil jsem sobe osoby tvé.

36 A tak navrátila se Abigail k Nábalovi, an mel hody v dome svém jako hody královské; a srdce Nábalovo rozveselilo se bylo v nem, a byl opilý velmi. Procež ona neoznámila jemu nejmenšího slova až do jitra.

37 Nazejtrí pak, když z vína vystrízlivel Nábal, tedy oznámila jemu žena jeho ty veci. I zmrtvelo v nem srdce jeho, a ucinen jest jako kámen.

38 A když pominulo takmer deset dní, porazil Hospodin Nábale,i umrel.

39 Uslyšev pak David, že by Nábal umrel, rekl: Požehnaný Hospodin, kterýž hodne pomstil pohanení mého nad Nábalem, a služebníka svého zdržel ode zlého, zlost pak Nábalovu shrnul Hospodin na hlavu jeho. Tedy poslal David a mluvil k Abigail, aby ji sobe vzal za manželku.

40 I prišli služebníci Davidovi k Abigail na Karmel, a mluvili s ní, rkouce: David poslal nás k tobe, aby te vzal sobe za manželku.

41 Kterážto vstavši, poklonila se na tvár až k zemi, rkuci: Aj, služebnice tvá za devku bude, aby umývala nohy služebníkum pána svého.

42 Protož rychle vstavši Abigail a vsedši na osla svého, (pet pak devecek jejích šlo za ní), jela za posly Davidovými, a byla manželkou jeho.

43 Též i Achinoam pojal David z Jezreel, a byly i tyto dve manželky jeho.

44 Nebo Saul Míkol dceru svou, manželku Davidovu, dal byl Faltiovi, synu Lais, kterýž byl z Gallim.