Druhá Kniha Samuelova 3

Synová Davidovi. 6. Abner odstoupil od Izbozeta, 27. zamordován od Joába, 31. a oplakán i pochován od Davida.

trvala dlouho válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým. David pak cím dále tím více se silil, ale dum Sauluv cím dále tím se více umenšoval.

2 I zrodili se Davidovi synové v Hebronu, z nichž prvorozený jeho byl Amnon z Achinoam Jezreelské;

3 A druhý po nem Cheleab z Abigail, ženy nekdy Nábale Karmelského; tretí pak Absolon, syn z Maachy dcery Tolmai krále Gessur;

4 A ctvrtý Adoniáš syn Haggit, a pátý Sefatiáš syn Abitál;

5 Šestý pak Jetram z Egly manželky Davidovy. Ti se zrodili Davidovi v Hebronu.

6 I stalo se, když byla válka mezi domem Saulovým a mezi domem Davidovým, a Abner statecne zastával domu Saulova,

7 (Mel pak byl Saul ženinu, jejíž jméno bylo Rizpa, dcera Aja), že rekl Izbozet Abnerovi: I proc jsi všel k ženine otce mého?

8 Tedy rozhnevav se Abner velmi pro slova Izbozetova, rekl: I zdali já jsem psí hlava, kterýž jsem proti Judovi dnes ucinil milosrdenství s domem Saule otce tvého, s bratrími jeho i príbuznými jeho, a nevydal jsem te v ruku Davidovu, a však vyhledáváš na mne dnes nepravosti té ženy.

9 Toto ucin Buh Abnerovi a toto mu pridej, jestliže nedopomohu k tomu Davidovi, jakož jemu prisáhl Hospodin,

10 Aby preneseno bylo království od domu Saulova, a upevnen byl trun Daviduv nad Izraelem i nad Judou, od Dan až do Bersabé.

11 A nemohl k tomu nic více odpovedíti Abnerovi, proto že se ho bál.

12 A tak poslal Abner posly k Davidovi na míste svém, rka: Cí jest zeme? A aby rekli: Ucin smlouvu se mnou, a aj, ruka má bude s tebou, abych obrátil k tobe všecken Izrael.

13 Jemuž odpovedel: Dobre. Ját uciním s tebou smlouvu, a však jedné veci od tebe žádám, totiž, abys nevidel tvári mé, lec prvé dáš privésti Míkol dceru Saulovu, když bys chtel prijíti, abys videl tvár mou.

14 I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu, aby rekli: Dej mi ženu mou Míkol, kterouž jsem sobe zasnoubil ve stu obrízek Filistinských.

15 Poslav tedy Izbozet, vzal ji od muže Faltiele syna Lais.

16 Šel pak s ní muž její, a jda za ní až do Bahurim, plakal. Tedy rekl jemu Abner: Jdi, navrat se zase. I navrátil se.

17 Potom Abner ucinil rec k starším Izraelským, rka: Predešle stáli jste o to, aby David byl králem nad vámi.

18 Protož nyní vykonejtež to; nebot jest Hospodin mluvil o Davidovi, rka: Skrze ruku Davida služebníka svého vysvobodím lid svuj Izraelský z ruky Filistinských, a z ruky všech neprátel jeho.

19 To též mluvil Abner i k Beniaminským. Potom odšel Abner, aby mluvil k Davidovi v Hebronu všecko, což se za dobré videlo Izraelovi a všemu domu Beniamin.

20 Když tedy prišel Abner k Davidovi do Hebronu a s ním dvadceti mužu, ucinil David Abnerovi i mužum, kteríž s ním byli, hody.

21 I rekl Abner Davidovi: Vstanu a pujdu, abych shromáždil ku pánu svému králi všecken lid Izraelský, kteríž vejdou s tebou v smlouvu, a budeš kralovati nade všemi, jakož toho žádá duše tvá. I propustil David Abnera, kterýž odšel v pokoji.

22 A aj, služebníci Davidovi a Joáb vraceli se z vojny, koristi veliké s sebou nesouce. Ale Abnera již nebylo s Davidem v Hebronu, nebo byl ho propustil, a již odšel v pokoji.

23 Joáb tedy i všecko vojsko, kteréž bylo s ním, prišli tam. I oznámili Joábovi, rkouce: Byl zde Abner syn Neruv u krále, ale propustil jej, a odšel v pokoji.

24 Protož všed Joáb k králi, rekl: Co jsi ucinil? Aj, prišel byl Abner k tobe; proc jsi ho pustil, aby zase odšel?

25 Znáš Abnera syna Nerova. Proto, aby podvedl tebe, prišel, a aby vyšpehoval vycházení tvé i vcházení tvé, a zvedel všecko, co ty ciníš.

26 Tedy vyšed Joáb od Davida, poslal posly za Abnerem, kteríž ho privedli zase od cisterny Sírach, o cemž David nic nevedel.

27 A když se navrátil Abner do Hebronu, uvedl ho Joáb do prostred brány, aby s ním mluvil tiše. I uderil ho v páté žebro, a umrel pro krev Azaele bratra jeho.

28 To když potom David uslyšel, rekl: Cist jsem já i království mé pred Hospodinem až na veky od krve Abnera syna Nerova.

29 Nechat prijde na hlavu Joábovu i na všecken dum otce jeho, a necht není prázden dum Joábuv toho, jenž by trpel tok, aneb malomocného a na hul se podpírajícího, aneb padajícího od mece a nemajícího chleba.

30 A tak Joáb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera, proto že byl zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitve.

31 I rekl David Joábovi a ke všemu lidu, kterýž byl s ním: Roztrhnete roucha svá, a prepašte se pytli, a placte pred Abnerem. Král pak David šel za márami.

32 A když pochovávali Abnera v Hebronu, pozdvih král hlasu svého, plakal nad hrobem Abnerovým, plakal také všecken lid.

33 V tom naríkaje král pro Abnera, rekl: Tak-liž jest mel umríti Abner, jako umírá nejaký nicemný clovek?

34 Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé medenými poutami nebyly sevríny, ale padl jsi jako ten, kdož padá od lidí nešlechetných. Tedy ješte více všecken lid plakal nad ním.

35 Potom prišel všecken lid, a meli k tomu Davida, aby jedl chléb ješte záhy. Ale David prisáhl, rka: Toto at mi uciní Buh a toto pridá, jestliže prvé, než slunce zapadne, okusím chleba aneb cehokoli jiného.

36 Což když poznal všecken lid, líbilo se jim to; a všecko, což cinil král, líbilo se všemu lidu.

37 I poznal všecken lid a všecken Izrael v ten den, že nepošlo to od krále, aby zabili Abnera syna Nerova.

38 Rekl pak král služebníkum svým: Nevíte-liž, že kníže, a veliké, padlo dnes v Izraeli?

39 A já ješte nyní mdlý jsem, jakožto pomazaný král, muži pak tito, synové Sarvie, jsou mi nepovolní. Odplatiž Hospodin tomu, kdož zle ciní, vedlé zlosti jeho.