Druhá Kniha Samuelova 14

Jednání o Absolona, 21. a prijetí ho na milost od krále.

rozumev pak Joáb syn Sarvie, že by naklonilo se srdce královo k Absolonovi,

2 Poslav do Tekoa, a povolav odtud ženy moudré, rekl jí: Medle, udelej se, jako bys zámutek mela, a oblec se, prosím, v roucho smutku, a nepomazuj se olejem, ale bud jako žena již za mnoho dní zámutek mající nad mrtvým.

3 I pujdeš k králi a mluviti mu budeš vedlé reci této. A naucil ji Joáb, co by mela mluviti.

4 Protož mluvila žena ta Tekoitská králi, padši na tvár svou k zemi, a poklonu ucinivši, rekla: Spomoz, ó králi.

5 I rekl jí král: Což jest tobe? Odpovedela ona: Zajisté žena vdova jsem, a umrel mi muž muj.

6 Mela pak služebnice tvá dva syny, kteríž svadili se spolu na poli, a když nebyl, kdo by je rozvadil, uderil jeden druhého a zabil ho.

7 Aj, ted povstala všecka rodina proti služebnici tvé, a rekli: Vydej toho, jenž zabil bratra svého, at ho zabijeme za život bratra jeho, kteréhož zamordoval, nýbrž zahubíme i dedice. A tak uhasí jiskru mou, kteráž pozustala, aby nezanechali muži mému jména a ostatku na zemi.

8 Tedy rekl král žene: Navrat se do domu svého, a ját porucím o tobe.

9 I odpovedela žena Tekoitská králi: Necht jest, pane muj králi, na mne ta nepravost, a na dum otce mého, král pak a stolice jeho at jest bez viny.

10 Rekl také král: Bude-li kdo mluviti co proti tobe, prived ho ke mne, a nedotknet se tebe více.

11 Tedy ona rekla: Rozpomen se, prosím, králi, na Hospodina Boha svého, aby se nerozmnožili mstitelé krve k zhoube a nezahladili syna mého. I odpovedel: Živt jest Hospodin, žet nespadne vlas syna tvého na zemi.

12 K tomu rekla žena: Necht promluví, prosím, služebnice tvá pánu svému králi slovo. Kterýžto odpovedel: Mluv.

13 I rekla žena: Proc jsi tedy myslil podobnou vec proti lidu Božímu? Nebo mluví král rec tuto jako ten, kterýž sebe vinného ciní, ponevadž nechce zase povolati vyhnaného svého.

14 Všicknit jsme zajisté nepochybne smrtelní a jako vody, kteréž rozlity jsouce po zemi, zase sebrány býti nemohou, aniž se Buh na necí osobu ohlédá; ovšemt i myšlení svá vynesl, aby vyhnaného nevyhánel od sebe.

15 Nyní pak, že jsem prišla ku pánu svému králi mluviti reci tyto, prícina jest, že mne strašil lid. Protož rekla služebnice tvá: Budu nyní mluviti králi, snad naplní král žádost služebnice své.

16 Nebot vyslyší král a vysvobodí služebnici svou z ruky muže, chtejícího vyhladiti mne i syna mého spolu z dedictví Božího.

17 Rekla také služebnice tvá: Vždyt mi bude slovo pána mého krále k odtušení; (nebo jako andel Boží, tak jest pán muj král, když slyší dobré aneb zlé), a Hospodin Buh tvuj bude s tebou.

18 A odpovídaje král, rekl žene: Medle, netaj prede mnou toho, nac se já tebe vzeptám. I rekla žena: Mluv, prosím, pane muj králi.

19 Tedy rekl král: Není-liž Joáb jednatel všeho tohoto? I odpovedela žena a rekla: Jako jest živa duše tvá, pane muj králi, žet se nelze uchýliti na pravo aneb na levo ode všeho toho, což mluvil pán muj král; nebo služebník tvuj Joáb, ont jest mi rozkázal, a on naucil služebnici tvou všechnem slovum temto,

20 A abych tak príkladne vedla rec tuto, zpusobil to služebník tvuj Joáb. Ale pán muj moudrý jest jako andel Boží, veda, což se koli deje na zemi.

21 A protož rekl král Joábovi: Aj, již jsem to ucinil. Jdiž tedy, prived mládence Absolona.

22 I padl Joáb na tvár svou k zemi, a pokloniv se, podekoval králi, a rekl Joáb: Dnes jest poznal služebník tvuj, že jsem nalezl milost pred ocima tvýma, pane muj králi, ponevadž jest král naplnil žádost služebníka svého.

23 Tedy vstav Joáb, odšel do Gessur, a privedl Absolona do Jeruzaléma.

24 I rekl král: Necht se navrátí do domu svého, ale tvári mé at nevidí. A tak navrátil se Absolon do domu svého, ale tvári královské nevidel.

25 Nebylo pak žádného muže tak krásného jako Absolon ve všem Izraeli, aby takovou chválu mel. Od paty nohy jeho až do vrchu hlavy jeho nebylo na nem poškvrny.

26 A když strihával vlasy hlavy své, (mel pak obycej každého roku je strihati, protože jej obtežovaly, i strihával je), tedy vážíval vlasy hlavy své, a bývalo jich dve ste lotu váhy obecné.

27 Zrodili se pak Absolonovi tri synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támar, kteráž byla žena vzezrení krásného.

28 I byl Absolon v Jeruzaléme dve léte, a tvári královské nevidel.

29 A protož poslal Absolon k Joábovi, chteje ho poslati k králi. Kterýžto nechtel prijíti k nemu. I poslal ješte podruhé, a nechtel prijíti.

30 Tedy rekl služebníkum svým: Shlédnete dedinu Joábovu vedlé pole mého, kdežto má jecmen; jdete a spalte jej. I zapálili služebníci Absolonovi dedinu tu.

31 A vstav Joáb, prišel k Absolonovi do domu jeho, a rekl jemu: Proc jsou služebníci tvoji zapálili dedinu mou?

32 Odpovedel Absolon Joábovi: Aj, poslal jsem k tobe, rka: Prid sem, a pošli te k králi, abys rekl jemu: I proc jsem prišel z Gessur? Lépe mi bylo ješte tam zustati. Protož nyní nechat uzrím tvár královu. Paklit jest na mne nepravost, necht mne rozkáže zabiti.

33 Tedy prišel Joáb k králi a oznámil to jemu. I povolal Absolona. Kterýž prišed k králi, poklonil se na tvár svou až k zemi pred ním. I políbil král Absolona.