Druhá Kniha Samuelova 18

Porážka lidu Izraelského 9. a smrt Absolonova.

ectl pak David lid, kterýž mel s sebou, a ustanovil nad nimi hejtmany a setníky.

2 I uvedl David tretinu lidu v správu Joábovu, a tretinu v správu Abizai syna Sarvie, bratra Joábova, a tretinu v správu Ittai Gittejského. A rekl král lidu: I ját také potáhnu s vámi.

3 Ale lid rekl: Nikoli nepotáhneš; nebo jestliže bychom i utíkali, nebudout na to velmi dbáti, aniž, by nás i polovici zbili, budou toho velmi vážiti. Ty sám zajisté jsi jako z nás deset tisícu, protož lépe bude, abys nám byl v meste ku pomoci.

4 I rekl jim král: Což se vám za dobré vidí, uciním. Tedy stál král u brány, a všecken lid vycházel po stu a po tisíci.

5 Prikázal pak král Joábovi a Abizai a Ittai, rka: Zacházejtež mi pekne s synem Absolonem. A všecken lid slyšel, když prikazoval král všechnem hejtmanum o Absolonovi.

6 A tak vytáhl lid do pole proti lidu Izraelskému, a byla bitva v lese Efraim.

7 I poražen jest tu lid Izraelský od služebníku Davidových, a stala se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisícu.

8 Nebo když ta bitva rozšírila se po vší krajine, více pohubil lidu les, nežli jich požral mec toho dne.

9 Potkal se pak Absolon s služebníky Davidovými. Kterýžto Absolon jel na mezku, (i podšel mezek pod hustý dub veliký), a uvázl za hlavu v stromu tom, tak že visel mezi nebem a zemí. Ale mezek, kterýž pod ním byl, odbehl pryc.

10 To uzrev jeden, oznámil Joábovi, rka: Hle, videl jsem Absolona, an visí na dube.

11 I rekl Joáb muži, kterýž mu to oznámil: Aj, videls. Procež jsi ho tam nesrazil na zem? A já bylt bych povinen dáti deset lotu stríbra a pás rytírský jeden.

12 Odpovedel muž ten Joábovi: A já, bych i odectených mel na ruce své tisíc lotu stríbra, nevztáhl bych ruky své na syna králova; nebo jsme slyšeli, kterak prikazoval král tobe a Abizai a Ittai, rka: Šetrte všickni syna mého Absolona;

13 Lec bych se dopustiti chtel sám proti duši své nepravosti. Ale nebývát nic tajno pred králem, a ty bys sám proti mne stál.

14 I rekl Joáb: Nebudut se tu meškati s tebou. Protož vzav tri kopí do ruky své, vrazil je do Absolona, an ješte živ byl na dube.

15 A obskocivše Absolona deset služebníku, odencu Joábových, bili jej a zabili.

16 V tom zatroubil Joáb v troubu. I vrátil se lid od honení Izraele; nebo zdržel Joáb lid.

17 A vzavše Absolona, uvrhli jej v tom lese do jámy veliké, a nametali na nej hromadu kamení velmi velikou. Ale všecken Izrael zutíkali jeden každý do stanu svých.

18 ( Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobe za života svého sloup v údolí královském; nebo byl rekl: Nemám syna, aby zustala pamet jména mého. Protož nazval ten sloup jménem svým, kterýž slove místo Absolonovo až do dnešního dne.)

19 Tedy Achimaas syn Sádochuv rekl: Medle, necht bežím, abych zvestoval králi, že ho vysvobodil Hospodin z ruky neprátel jeho.

20 I rekl jemu Joáb: Nebyl bys dnes dobrým poslem, ale oznámíš to jiného dne; dnes však neoznamuj, proto že syn králuv umrel.

21 Potom rekl Joáb k Chuzi: Jdiž, zvestuj králi, co jsi videl. A pokloniv se Chuzi Joábovi, bežel.

22 Mluvil pak ješte Achimaas syn Sádochuv, a rekl Joábovi: Bud, jak bud, medle, necht já také bežím za Chuzi. Odpovedel Joáb: Proc bys ty bežel, synu muj, když nemáš, co bys dobrého zvestoval?

23 I rekl: Bud, jak bud, pobehnu. Odpovedel mu: Bež. A tak bežel Achimaas cestou prímejší a predbehl Chuzi.

24 David pak sedel mezi dvema branami. I vyšel strážný na vrch brány na zed, kterýž pozdvih ocí svých, uzrel, a hle, muž bežel sám.

25 Tedy volaje strážný, oznámil králi. I rekl král: Jest-lit sám, dobré poselství nese. A když ten šel predce a približoval se,

26 Uzrel ješte strážný muže druhého bežícího. I zavolal strážný na branného a rekl: Hle, opet muž beží sám.Tedy rekl král: I tent v poselství beží.

27 Rekl ješte strážný: Vidím beh prvního, jako beh Achimaasa syna Sádochova. I rekl král: Dobrýte to muž, protož s dobrým poselstvím jde.

28 Tedy volaje Achimaas, rekl králi: Pokoj tobe. A pokloniv se králi tvárí svou k zemi, rekl: Požehnaný Hospodin Buh tvuj, kterýž podmanil muže ty, kteríž pozdvihli rukou svých proti pánu mému králi.

29 I rekl král: Dobre-li se má syn muj Absolon? Odpovedel Achimaas: Videl jsem hluk veliký, když posílal služebníka králova Joáb, a mne služebníka tvého, ale nevím nic, co bylo.

30 Jemuž rekl král: Odstup a stuj tamto. I odstoupil a stál.

31 A v tom Chuzi prišed, rekl: Zvestuje se pánu mému králi, že vysvobodil te dnes Hospodin z ruky všech povstávajících proti tobe.

32 Ale král rekl k Chuzi: Jest-liž živ syn muj Absolon? Odpovedel Chuzi: Necht jsou tak, jako syn králuv, neprátelé pána mého krále, i všickni, kteríž povstávají proti tobe ke zlému.

33 I zarmoutil se král, a vstoupiv do horního pokoje na bráne, plakal a jda, mluvil takto: Synu muj Absolone, synu muj, synu muj Absolone! Ó kdybych byl umrel za tebe, Absolone synu muj, synu muj!