1. Královská

První Kniha Královská 1

Sešlost veku Davidova, 5. a uvedení Šalomouna v království.

rál pak David sstaral se a sešel vekem, a ackoli jej šaty prikrývali, však nemohl se zahrívati.

2 I rekli jemu služebníci jeho: Necht pohledají pánu našemu králi devecky panny, kteráž by byla pri králi a opatrovala jej, a aby spala v lunu jeho, a zahrívala pána našeho krále.

3 A protož hledajíce devecky krásné ve všech koncinách Izraelských, nalezli Abizag Sunamitskou, a privedli ji k králi.

4 Kterážto devecka byla velmi krásná. I opatrovala krále a prisluhovala jemu, ale král jí nepoznal.

5 Adoniáš pak syn Haggity pozdvihoval se, ríkaje: Ját budu kralovati. I najednal sobe vozu a jezdcu, a padesáte mužu, kteríž by behali pred ním.

6 A nikdy ho nezarmoutil otec jeho, aby rekl: Proc jsi to ucinil? Nebo byl i on velmi krásné postavy, kteréhož porodila po Absolonovi.

7 I mluvíval s Joábem synem Sarvie a s Abiatarem knezem, kteríž napomáhali Adoniášovi.

8 Ale Sádoch knez a Banaiáš syn Joiaduv, též Nátan prorok a Simei i Rehi, a jiní prednejší, kteréž mel David, nebyli s Adoniášem.

9 Tedy nabil Adoniáš ovcí a volu a krmného dobytka u kamene Zohelet, kterýž byl u studnice Rogel, a pozval všech bratrí svých synu královských, i všech mužu Judských, služebníku králových.

10 Nátana však proroka a Banaiáše a jiných prednejších mužu, ani Šalomouna bratra svého nepozval.

11 I mluvil Nátan k Betsabé matce Šalomounove, rka: Neslyšela-lis, že kraluje Adoniáš syn Haggity, a pán náš David nic neví o tom?

12 Protož nyní pod, prosím, a dámt radu, kterouž vysvobodíš život svuj, i život syna svého Šalomouna.

13 Jdiž, a vejda k králi Davidovi, rci jemu: Zdaliž jsi ty, pane muj králi, neprisáhl služebnici své, rka: Šalomoun syn tvuj kralovati bude po mne, a ont sedeti bude na stolici mé? Procež tedy kraluje Adoniáš?

14 A aj, když ty ješte tam mluviti budeš s králem, prijdut za tebou a doplním rec tvou.

15 A tak vešla Betsabé k králi do pokoje. Král pak již byl velmi starý, a Abizag Sunamitská prisluhovala králi.

16 Tedy Betsabé naklonivši hlavy, poklonila se králi. Jížto rekl král: Což chceš?

17 I odpovedela jemu: Pane muj, ty jsi prisáhl skrze Hospodina Boha svého služebnici své, rka: Šalomoun syn tvuj kralovati bude po mne, a on sedeti bude na stolici mé.

18 A nyní, hle, Adoniáš kraluje, ty pak nyní, pane muj králi, nic nevíš o tom.

19 Nebo nabiv volu a krmného dobytka a ovec množství, pozval všech synu královských, i Abiatara kneze a Joába hejtmana vojska, Šalomouna pak služebníka tvého nepozval.

20 Ješto ty, pane muj králi, víš, že oci všeho Izraele na tebe jsou obráceny, abys jim oznámil, kdo by sedeti mel na stolici pána mého krále po tobe.

21 Sic jinak bude to, když usne pán muj král s otci svými, že já a syn muj Šalomoun budeme jako hríšníci.

22 A aj, když ješte ona mluvila s králem, prišel Nátan prorok.

23 I oznámili králi, rkouce: Aj, ted Nátan prorok. A tak všel pred krále, a poklonil se jemu tvárí svou až k zemi.

24 Zatím rekl Nátan: Pane muj králi, ty-lis povedel: Adoniáš kralovati bude po mne, a on sedeti bude na stolici mé?

25 Nebo odšed dnes, nabil volu a krmného dobytka, i ovec množství, a sezval všecky syny královy a hejtmany vojska, i Abiatara kneze. A hle, oni jedí a pijí pred ním, a praví: Živ bud král Adoniáš.

26 Mne pak služebníka tvého, a Sádocha kneze, a Banaiáše syna Joiadova, a Šalomouna služebníka tvého nepozval.

27 Tak-liž jest ode pána mého krále narízeno? Mne jsi zajisté neoznámil služebníku svému, kdo bude sedeti na stolici pána mého krále po tobe?

28 A odpovídaje král David, rekl: Zavolejte mi Betsabé. Kteráž všedši pred krále, stála pred ním.

29 I prisáhl král, rka: Živt jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všelikých úzkostí,

30 Že jakož jsem prisáhl tobe skrze Hospodina Boha Izraelského, rka, že syn tvuj Šalomoun kralovati bude po mne, a on sedeti bude na stolici mé místo mne, takt uciním dnes.

31 A naklonivši hlavy Betsabé tvárí k zemi, poklonu ucinila králi a rekla: Živ bud pán muj král David na veky.

32 Rekl ješte král David: Zavolejte ke mne Sádocha kneze a Nátana proroka, a Banaiáše syna Joiadova. Kterížto vešli pred krále.

33 I rekl jim král: Vezmete s sebou služebníky pána svého, a vsadte Šalomouna syna mého na mezkyni mou, a vedte ji k Gihonu.

34 I pomaže ho tam Sádoch knez a Nátan prorok za krále nad Izraelem, a troubiti budete troubou, a díte: Živ bud král Šalomoun.

35 Potom vstoupíte zase, jdouce za ním. Kterýž prijda, sedeti bude na stolici mé, a on kralovati bude místo mne; nebt jsem jemu prikázal, aby byl vudcí nad Izraelem i nad Judou.

36 A odpovídaje Banaiáš syn Joiaduv králi, rekl: Amen. Zpusobiž to Hospodin, Buh pána mého krále.

37 A jakož byl Hospodin se pánem mým králem, tak budiž i s Šalomounem, a zvelebiž stolici jeho více, než stolici pána mého krále Davida.

38 A tak šli dolu Sádoch knez a Nátan prorok, a Banaiáš syn Joiaduv, Cheretejští také i Peletejští, a vsadili Šalomouna na mezkyni krále Davida, a dovedli jej k Gihonu.

39 Vzal také Sádoch knez roh oleje z stánku, a pomazal Šalomouna. Potom troubili trubou, a rekl všecken lid: Živ bud král Šalomoun.

40 I vstoupil všecken lid za ním; kterýžto lid prozpevoval s plésáním, a veselil se radostí velikou, tak až se všudy rozléhalo od zvuku jejich.

41 Což slyše Adoniáš i všickni pozvaní, kteríž byli s ním, (byli pak již pojedli), slyše také i Joáb zvuk trouby, rekl: Jaký to zvuk v meste hlucících?

42 A když on ješte mluvil, aj, Jonata syn Abiatara kneze prišel, jemuž rekl Adoniáš: Pristup sem, nebo jsi muž udatný a dobré poselství neseš.

43 Tedy odpovídaje Jonata, rekl Adoniášovi: Práve jižte pán náš král David ustanovil Šalomouna za krále.

44 Nebo poslal s ním král Sádocha kneze a Nátana proroka a Banaiáše syna Joiadova, ano i Cheretejské a Peletejské, a vsadili jej na mezkyni královskou.

45 I pomazali jej Sádoch knez a Nátan prorok za krále u Gihonu, a vstupovali odtud s radostí, tak že hlucelo mesto. Tot jest zvuk ten, kterýž jste slyšeli.

46 Ano již i dosedl Šalomoun na stolici královskou.

47 Nýbrž i služebníci královští prišli, aby dobrorecili pánu našemu, králi Davidovi, rkouce: Uciniž slavné Buh tvuj jméno Šalomounovo nad jméno tvé, a zvelebiž stolici jeho nad stolici tvou. I poklonil se král na ložci svém.

48 Ano i král takto rekl: Požehnaný Hospodin Buh Izraelský, kterýž dal dnes sedícího na trunu mém, a abych na to ocima svýma hledel.

49 I predešeni jsou, a vstavše všickni ti pozvaní, kteríž byli pri Adoniášovi, odešli jeden každý cestou svou.

50 Adoniáš také boje se Šalomouna, vstav, odšel a chytil se rohu oltáre.

51 I povedeli Šalomounovi, rkouce: Aj, Adoniáš bojí se krále Šalomouna, a hle, drží se rohu oltáre a praví: Necht mi prisáhne dnes král Šalomoun, že nezabije mne služebníka svého mecem.

52 I rekl Šalomoun: Bude-li muž statecný, nespadnet vlas s neho na zem; paklit co zlého na nem nalezeno bude, umret.

53 Poslal tedy král Šalomoun, aby jej odvedli od oltáre. Kterýž prišed, poklonil se králi Šalomounovi. Jemuž rekl Šalomoun: Jdiž do domu svého.