První Kniha Královská 8

Vnesení truhly Boží do chrámu, 10. a posvecení jeho.

edy shromáždil Šalomoun k sobe do Jeruzaléma starší lidu Izraelského, a všecky prední z pokolení, totiž knížata celedí otcovských s syny Izraelskými, aby prenesli truhlu smlouvy Hospodinovy z mesta Davidova, jenž jest Sion.

2 I sešli se k králi Šalomounovi všickni muži Izraelští mesíce Etanim, v cas slavnosti; a ten mesíc jest sedmý.

3 A když prišli všickni starší Izraelští, vzali kneží truhlu.

4 I prenesli truhlu Hospodinovu a stánek úmluvy, i všecka nádobí posvátná, kteráž byla v stánku; a tak prenesli to kneží a Levítové.

5 Král pak Šalomoun i všecko shromáždení Izraelské, kteréž se k nemu sešlo, obetovali s ním pred truhlou ovce i voly, kteríž ani popisováni ani pocítáni nebyli pro množství.

6 I vnesli kneží truhlu smlouvy Hospodinovy na místo její, do vnitrního domu, totiž do svatyne svatých pod krídla cherubínu.

7 Nebo cherubínové meli roztažená krídla nad místem truhly, a prikrývali cherubínové truhlu i sochory její svrchu.

8 A povytáhli sochoru, tak že vidíni byli koncové jejich v svatyni k predku svatyne svatých, avšak vne nebylo jich videti; a byli tam až do tohoto dne.

9 Nic nebylo v truhle krome dvou tabulí kamenných, kteréž tam složil Mojžíš na Orébe, když všel Hospodin v smlouvu s syny Izraelskými, a oni šli z zeme Egyptské.

10 I stalo se, když vycházeli kneží z svatyne, že oblak naplnil dum Hospodinuv,

11 Tak že nemohli kneží ostáti a sloužiti pro ten oblak; nebo sláva Hospodinova naplnila dum Hospodinuv.

12 Tedy rekl Šalomoun: Hospodin rekl, že bude prebývati v mrákote.

13 Jižt jsem vystavel dum k prebývání tvému, místo, v nemž bys prebýval na veky.

14 A obrátiv král tvár svou, požehnání dával všemu shromáždení Izraelskému, všecko pak shromáždení Izraelské stálo.

15 A rekl: Požehnaný Hospodin Buh Izraelský, kterýž mluvil ústy svými Davidovi otci mému, a skutecne naplnil to, rka:

16 Od toho dne, kteréhož jsem vyvedl lid svuj Izraelský z Egypta, nevyvolil jsem mesta z žádného pokolení Izraelského k vystavení v nem domu, kdež by prebývalo jméno mé, ale Davida jsem vyvolil, aby spravoval lid muj Izraelský.

17 Uložil te byl zajisté v srdci svém David otec muj staveti dum jménu Hospodina Boha Izraelského,

18 Ale Hospodin rekl Davidovi otci mému: Ackoli jsi uložil v srdci svém staveti dum jménu mému, a dobre jsi ucinil, žes to myslil v srdci svém:

19 A však ty nebudeš staveti toho domu, ale syn tvuj, kterýž vyjde z bedr tvých, on vystaví dum ten jménu mému.

20 A tak splnil Hospodin slovo své, kteréž byl mluvil. Nebo jsem povstal na místo Davida otce svého, a dosedl jsem na stolici Izraelskou, jakož byl mluvil Hospodin, a ustavel jsem dum tento jménu Hospodina Boha Izraelského,

21 A pripravil jsem tu místo truhle, v níž jest smlouva Hospodinova, kterouž ucinil s otci našimi, když je vyvedl z zeme Egyptské.

22 Postavil se pak Šalomoun pred oltárem Hospodinovým, prede vším shromáždením Izraelským, a pozdvihl rukou svých k nebi,

23 A rekl: Hospodine, Bože Izraelský, nenít podobného tobe Boha na nebi svrchu, ani na zemi dole, kterýž ostríháš smlouvy a milosrdenství služebníkum svým, chodícím pred tebou v celém srdci svém,

24 Kterýž jsi splnil služebníku svému, Davidovi otci mému, to, co jsi mluvil jemu; nebo jsi mluvil ústy svými, a skutecne jsi to naplnil, jakož se dnes vidí.

25 Nyní tedy, ó Hospodine, Bože Izraelský, naplniž služebníku svému, Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, rka: Nebudet vyhlazen muž z rodu tvého od tvári mé, kterýž by sedel na stolici Izraelské, jestliže toliko ostríhati budou synové tvoji cesty své, aby chodili prede mnou, jakž jsi ty chodil prede mnou.

26 Protož nyní, ó Bože Izraelský, prosím, necht jest upevneno slovo tvé, kteréž jsi mluvil služebníku svému, Davidovi otci mému.

27 (Ac zdali v pravde bydliti bude Buh na zemi? Aj, nebesa, nýbrž nebesa nebes te neobsahují, mnohem méne dum tento, kterýž jsem vystavel.)

28 A popatr k modlitbe služebníka svého a k úpení jeho, Hospodine, Bože muj, slyše volání a modlitbu, kterouž služebník tvuj modlí se dnes pred tebou,

29 Aby oci tvé byly otevrené na dum tento v noci i ve dne, na místo toto, o nemž jsi rekl: Tut bude jméno mé, abys vyslýchal modlitbu, kterouž se modlívati bude služebník tvuj na míste tomto.

30 Vyslýchejž tedy modlitbu služebníka svého i lidu svého Izraelského, kterouž se modlívati budou na míste tomto; ty vždy vyslýchej v míste prebývání svého na nebesích, a vyslýchaje, bud milostiv.

31 Když by zhrešil clovek proti bližnímu svému, a nutil by ho k prísaze, tak že by prisahati musil, a prišla by ta prísaha pred oltár tvuj do domu tohoto:

32 Ty vyslýchej na nebi a rozeznej, i rozsud služebníky své, mste nad bezbožným a obraceje skutky jeho na hlavu jeho, a ospravedlnuje spravedlivého, odplacuje mu vedlé spravedlnosti jeho.

33 Když by poražen byl lid tvuj Izraelský od neprátel, proto že zhrešili proti tobe, jestliže by obrátíce se k tobe, vyznávali jméno tvé, a modléce se, ponížene prosili by tebe v dome tomto:

34 Ty vyslýchej na nebi a odpust hrích lidu svému Izraelskému, a uved je zase do zeme, kterouž jsi dal otcum jejich.

35 Když by zavríno bylo nebe, a nepršel déšt, proto že zhrešili proti tobe, a modléce se na míste tomto, vyznávali by se jménu tvému, a od hríchu svých odvrátili by se po tvém trestání:

36 Ty vyslýchej na nebi, a odpust hrích služebníku svých a lidu svého Izraelského, vyuce je ceste výborné, po níž by chodili, a dej déšt na zemi svou, kterouž jsi dal lidu svému za dedictví.

37 Byl-li by hlad na zemi, byl-li by mor, sucho, rez, kobylky, a brouci byli-li by; ssoužil-li by jej neprítel jeho v zemi obývání jeho, aneb jakákoli rána, jakákoli nemoc:

38 Všelikou modlitbu a každé úpení, kteréž by cineno bylo od kteréhokoli cloveka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, kdož by jen poznal ránu srdce svého, a pozdvihl by rukou svých v dome tomto,

39 Ty vyslýchej na nebesích v míste prebývání svého, a slituj se i ucin a odplat jednomu každému vedlé všech cest jeho, kteréž ty znáš v srdci jeho, (nebo ty sám znáš srdce všech lidí),

40 Aby se báli tebe po všecky dny, v nichž by živi byli na zemi, kterouž jsi dal otcum našim.

41 Nýbrž také cizozemec, kterýž není z lidu tvého Izraelského, prišel-li by z zeme daleké pro jméno tvé,

42 (Nebot uslyší o jménu tvém velikém a ruce tvé presilné, a rameni tvém vztaženém), prišel-li by tedy, a modlil by se v dome tomto:

43 Ty vyslýchej na nebi v míste prebývání svého, a ucin všecko to, o cež volati bude k tobe cizozemec ten, atby poznali všickni národové zeme jméno tvé, a báli se tebe jako lid tvuj Izraelský, a aby vedeli, že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto, kterýž jsem vystavel.

44 Když by vytáhl lid tvuj k boji proti nepríteli svému, cestou, kterouž bys poslal je, jestliže by se modlili Hospodinu naproti mestu tomuto, kteréž jsi vyvolil, a naproti domu, kterýž jsem vystavel jménu tvému:

45 Tolikéž vyslýchej na nebi modlitbu jejich a úpení jejich, a vyved pri jejich.

46 Když by zhrešili proti tobe, (jakož není cloveka, kterýž by nehrešil), a rozhnevaje se na ne, vydal bys je v moc nepríteli, tak že by je jaté vedli ti, kteríž by je zjímali, do zeme neprátelské, daleké neb blízké,

47 A usmyslili by sobe v zemi té, do kteréž by zajati byli, a obrátíce se, modlili by se tobe v zemi tech, kteríž je zzajímali, rkouce: Zhrešilit jsme a nepráve jsme cinili, bezbožne jsme cinili,

48 A tak navrátili by se k tobe celým srdcem svým a celou duší svou v zemi neprátel svých, kteríž je zzajímali, a modlili by se tobe naproti zemi své, kterouž jsi dal otcum jejich, naproti mestu tomu, kteréž jsi vyvolil, a domu, kterýž jsem vzdelal jménu tvému:

49 Vyslýchejž tedy na nebesích, v míste prebývání svého, modlitbu jejich a úpení jejich, a vyved pri jejich,

50 A odpust lidu svému, cožkoli zhrešil proti tobe, i všecka prestoupení jejich, jimiž prestoupili proti tobe, a naklon k nim lítostí ty, kteríž je zjímali, aby se smilovali nad nimi.

51 Nebot jsou lid tvuj a dedictví tvé, kteréž jsi vyvedl z Egypta, z prostred peci železné.

52 Nechat jsou tedy oci tvé otevrené k modlitbe služebníka tvého a k modlitbe lidu tvého Izraelského, abys je vyslýchal vždycky, když by te koli vzývali.

53 Nebo jsi ty oddelil je sobe za dedictví ode všech národu zeme, jakož jsi mluvil skrze Mojžíše služebníka svého, když jsi vyvedl otce naše z Egypta, Panovníce Hospodine.

54 Stalo se pak, když se prestal Šalomoun modliti Hospodinu vší modlitbou a prosbou touto, že vstal od oltáre Hospodinova, a prestal kleceti a pozdvihovati rukou svých k nebi.

55 A stoje, dobrorecil všemu shromáždení Izraelskému hlasem velikým, rka:

56 Požehnaný Hospodin, kterýž dal odpocinutí lidu svému Izraelskému vedlé všeho, což mluvil. Nepochybilo ani jedno slovo ze všelikého slova jeho dobrého, kteréž mluvil skrze služebníka svého Mojžíše.

57 Budiž Hospodin Buh náš s námi, jako byl s otci našimi; nezamítejž nás, ani opouštej.

58 Ale nakloniž srdce naše k sobe, abychom chodili po všech cestách jeho, a ostríhali prikázaní jeho, i ustanovení jeho, a soudu jeho, kteréž prikázal otcum našim.

59 A at jsou má tato slova, kterýmiž jsem se modlil pred Hospodinem, blízko Hospodina Boha našeho dnem i nocí, tak aby vyvodil pri služebníka svého, a pri lidu svého Izraelského každého casu a dne,

60 Atby poznali všickni národové zeme, že Hospodin sám jest Buh, a že není krome neho žádný.

61 Budiž tedy srdce vaše celé k Hospodinu Bohu našemu, tak abyste chodili v ustanoveních jeho, ostríhajíce prikázaní jeho, tak jako dnešního dne.

62 Král pak a s ním všecken Izrael obetovali obeti pred Hospodinem.

63 A obetoval Šalomoun v obet pokojnou, kterouž obetoval Hospodinu, volu dvamecítma tisícu, a ovec sto dvadceti tisícu, a posvecovali domu Hospodinova král i všickni synové Izraelští.

64 Téhož dne posvetil král prostredku síne, kteráž byla pred domem Hospodinovým; nebo obetoval tu obeti zápalné a obeti suché, a tuky pokojných obetí, proto že oltár medený, kterýž byl pred Hospodinem, byl malý, aniž mohly se na nem smestknati obeti zápalné a obeti suché, a tukové pokojných obetí.

65 A tak držel Šalomoun toho casu slavnost, a všecken Izrael s ním, shromáždení veliké odtud, kudyž se chodí do Emat, až ku potoku Egyptskému, pred Hospodinem Bohem naším, za sedm dní a opet za sedm dní, to jest za ctrnácte dní.

66 Dne pak osmého propustil lid. Kteríž požehnavše krále, odešli do obydlí svých, radujíce se a veselíce se v srdci ze všech dobrých vecí, kteréž ucinil Hospodin Davidovi služebníku svému a Izraelovi lidu svému.