První Kniha Královská 13

Jeroboám pro modlárství trestán. 11. Prorok od lva pro neposlušenství udáven. 33. Jeroboám nekajícím predce zustal.

aj, muž Boží prišel z Judstva s slovem Hospodinovým do Bethel, tehdáž když Jeroboám, stoje u oltáre, kadil.

2 I zvolal proti oltári slovem Hospodinovým, rka: Oltári, oltári, toto praví Hospodin: Hle, syn narodí se domu Davidovu, jménem Joziáš, kterýž obetovati bude na tobe kneží výsostí, jenž zapalují kadidlo na tobe; i kosti lidské páliti budou na tobe.

3 I dal téhož dne znamení, rka: Totot jest znamení, že mluvil Hospodin: Aj, oltár roztrhne se a vysype se popel, kterýž jest na nem.

4 V tom uslyšev král Jeroboám slovo muže Božího, že zvolal proti oltári v Bethel, vztáhl ruku svou od oltáre a rekl: Jmete ho. I uschla ruka jeho, kterouž vztáhl proti nemu, a nemohl ji zase pritáhnouti k sobe.

5 Oltár také se roztrhl, a vysypal se popel z oltáre podlé znamení, kteréž byl predpovedel muž Boží slovem Hospodinovým.

6 Protož mluvil král a rekl tomu muži Božímu: Pomodl se medle Hospodinu Bohu svému a pros za mne, abych mohl pritáhnouti ruku svou k sobe. I modlil se muž Boží Hospodinu, a pritáhl král ruku zase k sobe, a byla jako prvé.

7 Tedy rekl král muži Božímu: Pod se mnou domu a posiln se, a dámt dar.

8 I rekl muž Boží králi: Bys mi dal polovici domu svého, nešel bych s tebou, aniž bych jedl chleba, aniž bych pil vody na míste tomto.

9 Nebo tak mi prikázal slovem svým Hospodin, rka: Nebudeš jísti chleba, ani píti vody, aniž se navrátíš tou cestou, kterouž jsi prišel.

10 A tak odšel jinou cestou, a nenavrátil se tou cestou, kterouž byl prišel do Bethel.

11 Prorok pak jeden starý bydlil v Bethel, jehož syn prišed, vypravoval mu všecky veci, kteréž ucinil muž Boží toho dne v Bethel; i slova, kteráž mluvil králi, vypravovali otci svému.

12 Tedy rekl jim otec jejich: Kterou cestou šel? I ukázali mu synové jeho cestu, kterouž šel ten muž Boží, kterýž byl z Judstva prišel.

13 Zatím rekl synum svým: Osedlejte mi osla. Kteríž osedlali mu osla, a on vsedl na nej.

14 A jel za mužem Božím a nalezl jej, an sedí pod dubem. I rekl jemu: Ty-li jsi ten muž Boží, kterýž jsi prišel z Judstva? A on odpovedel: Jsem.

15 Kterýž rekl jemu: Pod se mnou domu, a pojíš chleba.

16 Ale on odpovedel: Nemohut se navrátiti, ani jíti s tebou, aniž budu jísti chleba, ani píti vody s tebou na míste tomto.

17 Nebo stala se ke mne rec slovem Hospodinovým: Nebudeš tam jísti chleba, ani píti vody; nenavrátíš se, jda touž cestou, kterouž jsi šel.

18 Jemuž odpovedel: Takét já prorok jsem jako i ty, a mluvil ke mne andel slovem Hospodinovým, rka: Navrat ho s sebou do domu svého, at pojí chleba a napije se vody. To pak sklamal jemu.

19 Takž se navrátil s ním, a jedl chléb v dome jeho a pil vodu.

20 Když pak oni sedeli za stolem, stalo se slovo Hospodinovo k proroku tomu, kterýž onoho byl zase navrátil.

21 A zvolal na muže Božího, kterýž byl prišel z Judstva, rka: Toto praví Hospodin: Proto že jsi na odpor ucinil reci Hospodinove, a neostríhal jsi prikázaní, kteréžt vydal Hospodin Buh tvuj,

22 Ale navrátils se a jedls chléb, a pils vodu na míste, o kterémžt rekl: Nebudeš jísti chleba, ani píti vody: nebudet pochováno telo tvé v hrobe otcu tvých.

23 Tedy když pojedl chleba a napil se, osedlal mu osla, totiž tomu proroku, kteréhož byl navrátil.

24 A když odšel, trefil na nej lev na ceste a udávil jej. I leželo telo jeho na ceste, a osel stál podlé neho; lev také stál vedlé tela mrtvého.

25 A aj, muži nekterí jdouce tudy, uzreli telo mrtvé ležící na ceste, a lva, an stojí vedlé neho. Kteríž prišedše, povedeli v meste, v kterémž ten starý prorok bydlil.

26 Což když uslyšel ten prorok, kterýž ho byl navrátil s cesty, rekl: Muž Boží jest, kterýž na odpor ucinil reci Hospodinove; protož vydal jej Hospodin lvu, kterýž potrev ho, udávil jej vedlé reci Hospodinovy, kterouž mluvil jemu.

27 Zatím mluve k synum svým, rekl: Osedlejte mi osla. I osedlali.

28 A odjev, nalezl mrtvé telo jeho ležící na ceste, a osla i lva, an stojí u toho tela; a nejedl lev tela toho, aniž co uškodil oslu.

29 Protož vzav prorok telo muže Božího, vložil je na osla, a prinesl je. I prišel do mesta svého, aby ho plakal a pochoval.

30 Položil pak telo jeho v hrobe svém, a plakali ho: Ach, bratre muj.

31 A pochovav ho, mluvil k synum svým, rka: Když já umru, pochovejte mne v témž hrobe, v nemž muž Boží jest pochován, vedlé kostí jeho položte kosti mé.

32 Nebot se jiste stane to, což ohlásil slovem Hospodinovým proti oltári, kterýž jest v Bethel, a proti všechnem domum výsostí, kteréž jsou v mestech Samarských.

33 Po techto príbezích neodvrátil se Jeroboám od cesty své zlé, ale opet nadelal z lidu obecného kneží výsostí. Kdo jen chtel, posvetil ruky jeho, a ten byl knezem výsostí.

34 I byla ta vec domu Jeroboámovu prícinou k hrešení, aby vyplénen a vyhlazen byl se svrchku zeme.