První Kniha Královská 17

Boží opatrování Eliáše v hladu, 17. a vzkríšení syna jedné vdovy.

edy Eliáš Tesbitský, obyvatel Galádský, mluvil k Achabovi: Živt jest Hospodin Buh Izraelský, pred jehož oblícejem stojím, že nebude techto let rosy ani dešte, jediné vedlé reci mé.

2 I stalo se slovo Hospodinovo k nemu, rkoucí:

3 Odejdi odsud a obrat se k východu, a skrej se u potoka Karit, kterýž jest naproti Jordánu.

4 A budeš z toho potoka píti, krkavcum pak jsem prikázal, aby te tam krmili.

5 Kterýž odšed, ucinil, jakž mu prikázal Hospodin. Nebo odšed, usadil se pri potoku Karit, kterýž byl proti Jordánu.

6 A krkavci prinášeli jemu chléb a maso každého jitra, též chléb a maso každého vecera, a z potoka pil.

7 Tedy po prebehnutí dnu nekterých vysechl ten potok, nebo nebylo žádného dešte v té zemi.

8 I stalo se slovo Hospodinovo k nemu, rkoucí:

9 Vstan a jdi do Sarepty Sidonské, a bud tam. Aj, prikázal jsem žene vdove, aby te živila.

10 Kterýž vstav, šel do Sarepty, a prišel k bráne mesta, a aj, žena vdova sbírala tu dríví. A zavolav jí, rekl: Medle, prines mi trochu vody v nádobe, abych se napil.

11 A když šla, aby prinesla, zavolal jí zase a rekl: Medle, prines mi také kousek chleba v ruce své.

12 I odpovedela: Živt jest Hospodin Buh tvuj, žet nemám žádného chleba, ani podpopelného, krome hrsti mouky v kbelíku a malicko oleje v nádobce, a aj, sbírám dve dreve, abych šla a pripravila to sobe a synu svému, abychom snedouce to, za tím zemríti musili.

13 I rekl jí Eliáš: Neboj se. Jdi a ucin, jakž jsi rekla, a však udelej mi prvé z toho malý chléb podpopelný a prines mi; potom sobe a synu svému udeláš.

14 Nebot toto praví Hospodin Buh Izraelský: Mouka z kbelíka toho nebude strávena, aniž oleje v nádobce té ubude až do toho dne, když dá Hospodin déšt na zemi.

15 I šla a ucinila vedlé reci Eliášovy, a jedla ona i on i celed její až do tech dní.

16 Z kbelíka toho mouka nebyla strávena, aniž oleje v nádobce ubylo, vedlé reci Hospodinovy, kterouž mluvil skrze Eliáše.

17 A když to prebehlo, stalo se, že se roznemohl syn ženy, paní toho domu, a byla nemoc jeho velmi težká, tak že nezustalo v nem dýchání.

18 Protož rekla Eliášovi: Co mne a tobe, muži Boží? Prišel jsi ke mne, abys mi pripomenul nepravost mou, a umoril syna mého?

19 Kterýž odpovedel jí: Dej sem syna svého. A vzav ho z luna jejího, vnesl jej na sín, kdež sám prebýval, a položil ho na lužko své.

20 Tedy volal k Hospodinu a rekl: Hospodine Bože muj, také-liž s tou vdovou, u kteréž pohostinu jsem, tak zle nakládáš, že jsi umoril syna jejího?

21 A roztáh se nad dítetem po trikrát, zvolal k Hospodinu a rekl: Hospodine Bože muj, prosím, necht se navrátí duše dítete tohoto do vnitrností jeho.

22 I vyslyšel Hospodin hlas Eliášuv, a navrátila se duše dítete do vnitrností jeho, i ožilo.

23 A vzav Eliáš díte, snesl je z síne do domu, a dal je matce jeho. I rekl Eliáš: Pohled, syn tvuj živ jest.

24 Tedy rekla žena Eliášovi: Jižt jsem nyní poznala, že jsi muž Boží, a že rec Hospodinova v ústech tvých jest pravá.