První Kniha Královská 21

Achab Nábotovu vinici vzal, 17. procež trestán, 27. a pokání nápadné ucinil.

talo se pak po tech vecech, mel Nábot Jezreelský vinici, kteráž byla v Jezreel podlé paláce Achaba krále Samarského.

2 I mluvil Achab k Nábotovi, rka: Dej mi vinici svou, at ji mám místo zahrady k zelinám, ponevadž jest blízko podlé domu mého, a dámt za ni vinici lepší, než ta jest, aneb jestližet se vidí, dámt stríbra cenu její.

3 Odpovedel Nábot Achabovi: Nedejž mi toho Hospodin, abych mel dáti dedictví otcu mých tobe.

4 Tedy prišel Achab do domu svého, smutný jsa a hnevaje se pro rec, kterouž mluvil jemu Nábot Jezreelský, rka: Nedám tobe dedictví otcu svých. I lehl na lužko své, a odvrátiv tvár svou, ani chleba nejedl.

5 V tom prišedši k nemu Jezábel žena jeho, rekla jemu: Proc tak smutný jest duch tvuj, že ani nejíš chleba?

6 Kterýž odpovedel jí: Proto že jsem mluvil s Nábotem Jezreelským, a rekl jsem jemu: Dej mi vinici svou za peníze, aneb jestliže radeji chceš, dámt jinou vinici za ni. On pak odpovedel: Nedám tobe své vinice.

7 I rekla mu Jezábel žena jeho: Takliž bys ty nyní spravoval království Izraelské? Vstan, pojez chleba a bud dobré mysli, já tobe dám vinici Nábota Jezreelského.

8 Zatím napsala list jménem Achabovým, kterýž zapecetila jeho pecetí, a poslala ten list k starším a predním mesta jeho, spoluobyvatelum Nábotovým.

9 Napsala pak v tom listu takto: Vyhlaste pust, a posadte Nábota mezi predními z lidu,

10 A postavte dva muže nešlechetné proti nemu, kteríž by svedcili na nej, rkouce: Zlorecil jsi Bohu a králi. Potom vyvedte ho a ukamenujte jej, at umre.

11 Ucinili tedy muži mesta toho, starší a prední, kteríž bydlili v meste jeho, jakž rozkázala jim Jezábel, tak jakž psáno bylo v listu, kterýž jim byla poslala.

12 Vyhlásili pust, a posadili Nábota mezi predními z lidu.

13 Potom prišli ti dva muži nešlechetní, a posadivše se naproti nemu, svedcili proti nemu muži ti nešlechetní, proti Nábotovi pred lidem, rkouce: Zlorecil Nábot Bohu a králi. I vyvedli ho za mesto a kamenovali jej, až umrel.

14 A poslali k Jezábel, rkouce: Ukamenovánt jest Nábot a umrel.

15 I stalo se, jakž uslyšela Jezábel, že by ukamenován byl Nábot, a že by umrel, rekla Achabovi: Vstan, vládni vinicí Nábota Jezreelského, kteréžt nechtel dáti za peníze; nebot není živ Nábot, ale umrel.

16 A tak uslyšev Achab, že by umrel Nábot, vstal, aby šel do vinice Nábota Jezreelského, a aby ji ujal.

17 Tedy stala se rec Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, rkoucí:

18 Vstana, vyjdi vstríc Achabovi králi Izraelskému, kterýž bydlí v Samarí, a hle, jest na vinici Nábotove, do níž všel, aby ji ujal.

19 A mluviti budeš k nemu temito slovy: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsi nezabil, ano sobe i neprivlastnil? Mluv tedy k nemu, rka: Takto praví Hospodin: Proto že lízali psi krev Nábotovu, i tvou krev také lízati budou.

20 I rekl Achab Eliášovi: Což jsi mne našel, nepríteli muj? Kterýž odpovedel: Našel, nebo jsi prodal se, abys cinil to, což zlého jest pred oblícejem Hospodinovým.

21 Aj, já uvedu na tebe zlé, a odejmu potomky tvé, a vypléním z domu Achabova mocícího na stenu, i zajatého i zanechaného v Izraeli.

22 A uciním s domem tvým jako s domem Jeroboáma syna Nebatova, a jako s domem Bázy syna Achiášova, pro zdráždení, kterýmž jsi mne popudil, a že jsi k hrešení privodil Izraele.

23 Ano i proti Jezábel mluvil Hospodin, rka: Psi žráti budou Jezábel mezi zdmi Jezreelskými.

24 Toho, kdož umre z domu Achabova v meste, psi žráti budou, a kdož umre na poli, ptáci nebeští jísti budou.

25 Nebo nebylo podobného Achabovi, kterýž by se prodal, aby cinil to, což zlého jest pred oblícejem Hospodinovým, proto že ho ponoukala Jezábel žena jeho.

26 Dopouštel se zajisté vecí velmi ohavných, následuje modl vedlé všeho toho, cehož se dopoušteli Amorejští, kteréž vyplénil Hospodin od tvári synu Izraelských.

27 I stalo se, když uslyšel Achab slova tato, že roztrhl roucho své, a vzav žíni na telo své, postil se a léhal na pytli, a chodil krotce.

28 Tedy stala se rec Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, rkoucí:

29 Videl-lis, jak se ponížil Achab pred tvárí mou? Ponevadž se tak ponížil pred tvárí mou, neuvedu toho zlého za dnu jeho, ale za dnu syna jeho uvedu to zlé na dum jeho.