Druhá Kniha Královská 2

Eliáš vzat do nebe. 14. Elizeus Jordán rozdelil, 21. vody Jerišské uzdravil, 23. a pacholatum jemu se posmívajícím zlorecil.

talo se potom, když mel již vzíti Hospodin Eliáše u vichru do nebe, že vyšel Eliáš s Elizeem z Galgala.

2 I rekl Eliáš Elizeovi: Medle, posed tuto, nebo Hospodin poslal mne až do Bethel. Jemuž rekl Elizeus: Živt jest Hospodin, a živat jest duše tvá, žet se tebe nespustím. I prišli do Bethel.

3 Tedy vyšli synové proroctí, kteríž byli v Bethel, k Elizeovi a rekli jemu: Víš-liž, že dnes Hospodin vezme pána tvého od tebe? Kterýž odpovedel: A já vím, mlcte.

4 Opet rekl jemu Eliáš: Elizee, medle posed tuto, nebo Hospodin poslal mne do Jericha. Kterýž odpovedel: Živt jest Hospodin, a živat jest duše tvá, žet se tebe nespustím. I prišli do Jericha.

5 Pristoupivše pak synové proroctí, kteríž byli v Jerichu, k Elizeovi, rekli jemu: Víš-liž, že dnes vezme Hospodin pána tvého od tebe? I rekl: A já vím, mlcte.

6 Rekl mu ješte Eliáš: Posed medle tuto, nebo Hospodin poslal mne k Jordánu. Kterýž odpovedel: Živt jest Hospodin, a živat jest duše tvá, žet se tebe nespustím. Šli tedy oba.

7 Padesáte pak mužu z synu prorockých šli, a postavili se naproti zdaleka, ale oni oba zastavili se u Jordánu.

8 A vzav Eliáš plášt svuj, svinul jej a uderil na vodu. I rozdelila se sem i tam, tak že prešli oba po suše.

9 V tom když prešli, rekl Eliáš Elizeovi: Žádej sobe, co chceš, prvé než vzat budu od tebe. I rekl Elizeus: Necht jest, prosím, dvojnásobní díl ducha tvého na mne.

10 Jemuž rekl: Nesnadnés veci požádal, a však jestliže uzríš mne, když budu vzat od tebe, stanet se tak; pakli nic, nestane se.

11 Takž stalo se, že když predce jdouce, rozmlouvali, aj, vuz ohnivý a koni ohniví rozdelili je na ruzno. I vstoupil Eliáš u vichru do nebe.

12 To vida Elizeus, volal: Otce muj, otce muj! Vozové Izraelští i jezdci jeho! A nevidel ho více. Potom uchopiv roucho své, roztrhl je na dva kusy.

13 A zdvih plášt Eliášuv, kterýž byl spadl s neho, navrátil se a stál na brehu Jordánském.

14 Tedy vzav plášt Eliášuv, kterýž byl spadl s neho, uderil na vodu a rekl: Kdež jest Hospodin Buh Eliášuv i on sám? A uderil, pravím, na vodu, kteráž rozstoupila se sem i tam. I prešel Elizeus.

15 Což vidouce synové proroctí z Jericha, naproti stojíce, rekli: Odpocinul duch Eliášuv na Elizeovi. I šli proti nemu a poklonili se mu až k zemi.

16 A rekli jemu: Aj, nyní jest s služebníky tvými padesáte mužu silných, medle necht jdou a hledají pána tvého. Snad ho zanesl duch Hospodinuv, a povrhl jej na nekteré hore aneb v nekterém údolí. Kterýž rekl: Neposílejte.

17 Ale když na nej vždy dotírali, tak že mu to obtížné bylo, rekl: Pošlete. I poslali padesáte mužu, a hledajíce za tri dni, nenalezli ho.

18 A když se k nemu navrátili, (on pak bydlil v Jerichu), rekl jim: Zdaliž jsem vám nerekl: Nechodte?

19 Muži pak mesta toho rekli Elizeovi: Hle, nyní byt v meste tomto jest výborný, jakož, pane muj, vidíš, ale vody jsou zlé a zeme neúrodná.

20 Tedy rekl: Prineste mi nádobu novou, a dejte do ní soli. I prinesli mu.

21 A vyšed k pramenu tech vod, vsypal tam sul a rekl: Takto praví Hospodin: Uzdravuji vody tyto; nebudet více odtud smrti, ani nedochudcete.

22 A tak uzdraveny jsou ty vody až do dnešního dne, vedlé reci Elizeovy, kterouž byl mluvil.

23 Potom šel odtud do Bethel. A když šel cestou, pacholata malá vyšedše z mesta, posmívali se jemu, ríkajíce: Jdi lysý, jdi lysý!

24 Kterýž ohlédna se, uzrel je a zlorecil jim ve jménu Hospodinovu. Protož vyskocivše dve nedvedice z lesa, roztrhaly z nich ctyridcatero a dvé detí.

25 I šel odtud na horu Karmel, odkudž navrátil se do Samarí.